Bylo to v době, kdy má studentská léta definitivně skončila a kdy jsem se už věnoval aktivitám, které by mohly méně informovanému a světa méně znalému člověku připomínat práci. Režim byl takový, že jsem se ráno probudil, nasnídal, někdy i ty zuby, když byl čas, a následně vyrazil, abych byl před sedmou na svém tehdejším pracovišti.
Protože bylo zrovna léto a tím pádem prázdniny, byl jsem povětšinou doma sám. Čas od času mi dělala společnost má nevlastní sestra, ovšem s ohledem na rozdílný přístup k životu jsme se potkávali maximálně brzy ráno.
Toho dne jsem dopoledne pilně pracoval, až jsem dospěl k bodu, kdy mi bylo jasné, že by bylo dobré se najíst. I opustil jsem své pracoviště, vydal se domů (bylo to necelých deset minut volné chůze pana starosty na nedělní vycházce s panem sekčním šéfem nebo osm minut ostré gestapácké chůze), kde jsem si vyrobil něco s jistou dávkou tolerance poživatelného, to snědl, trochu se protáhl a rozhodl se vyrazit zpět za plněním pracovních povinností.
Plán byl takový, že se přezuji do bot, vezmu klíče, zabouchnu dveře, zamknu a vyrazím. Realizace v jednom bodě selhala. A vy už víte, ve kterém.
Boty nazuty, dveře zabouchnuty, chystám se zamknout, sahám tedy do kapsy pro klíče, leč ouha! Klíče jaksi leží na botníku a mezi mnou a nimi jsou zabouchnuté dveře.
První nápad zkusit dveře prokopnout jsem vzdal hned, neboť k něčemu takovému nemám povahu, navíc bych musel objednat nové dveře a kdo ví, jak dlouho by jejich výměna trvala. Následně jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti.
První z nich byla dělat jakoby nic, odejít pilně pracovat a po návratu z práce trpělivě čekat přede dveřmi, než se sestra vrátí. Myšlenka to nebyla z nejhorších, zhavarovala však v tom, že časový úsek, kdy se mohla sestra vrátit, byl neurčitý a neplánovatelný.
Čili existovala pouze druhá možnost, a ta se stala tou první. Zazvonit u sousedů, mít štěstí, že bude u nich někdo doma, projít na jejich balkon, zapomenout na chvíli na své závratě a přelézt z jednoho balkonu na druhý.
Zamyslel jsem se a protože se mi to líbilo, zamyslel jsem se ještě jednou, a vyšlo mi, že není čas na falešné hrdinství. I přešel jsem chodbou k vedlejšímu bytu a zazvonil.
Paní sousedka byla naštěstí doma, vyslechla mou prosbu a provedla mě bytem až na balkon. Uvědomil jsem si, ze pro úspěch této mise se nesmím za žádných okolností dívat dolů, jinak si užiji volný pád okolo šesti poschodí plus zvýšeného přízemí a nikdy už nikomu neprozradím nic nového o ježkovi. Paní sousedka přinesla židli, abych si na ni stoupl. To jsem učinil, pak jednu nohu na její zábradlí, otočit se okolo zdi mezi balkony, druhou nohu na naše zábradlí, zjistit, že jediné, čeho se můžu chytit, jsou prádelní šňůry, chytit se jich, přenést i první nohu na naše zábradlí, naklonit se správným způsobem a skočit na podlahu našeho balkonu. Pak mírně zatlačit na dveře u ložnice, které byly jen přivřené, projít bytem, vzít si klíče a dál pokračovat podle původního plánu.
Naštěstí se mi to tenkrát podařilo k maximální spokojenosti. To je mimo jiné jeden z důvodů, proč si dávám pozor, abych měl za všech okolností přehled o tom, kde mám klíče. Ale o tom až někdy jindy.
Z balkonu na balkon
Další články blogera
Martin Irein
Dlouhý den
Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.
Martin Irein
Nora
Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.
Martin Irein
Déšť
Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.
Martin Irein
Lenka
Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.
Další články z rubriky Osobní
Tereza Ledecká
IQ tykve ?
Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...
Lucie Svobodová
Magor
Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.
Vlastík Fürst
Pravopis máš hrozný, ale piš dál!
Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?
Tereza Ledecká
Sněžkolezkyně
My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte
Jiří Kačír
Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E
Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.
Počet článků 321 | Celková karma 13.01 | Průměrná čtenost 435 |
Valašský Bard, ctihodný kmet a labužník života.
Flegmatický introvert a introvertní flegmatik, který má neustálou potřebu si z někoho utahovat.
Pro všechny mé texty platí presumpce kraviny a skoro všechno, o čem píšu, se opravdu stalo.
Upozornění: Protože humor mé vlnové délky není pochopitelný každému, pokládám za nutné zdůraznit, že pro suchary mé zdejší články nejsou. Naopak jsou určeny lidem hravým, nepříliš uctivým, obdařeným velkou představivostí, kteří se netváří příliš vážně. Na své si přijdou milovníci podivuhodných příběhů, ale i ti, kteří mají rádi naprosto ujeté nápady, komické parafráze i povídky, ve kterých se ty nejpodivnější události odehrávají jen díky shodě absolutně neuvěřitelných náhod.
Pokud mezi takové lidi nepatříte, může u vás dojít k některým nežádoucím účinkům, jako je například zvýšená potivost, závratě, dušnost, ztráta koncentrace, snížené sebehodnocení či úvahy o neprospěšnosti vlastního života. V případě výskytu těchto či podobných příznaků neváhejte a co nejdříve kontaktujte svého obvodního hrobníka.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!