A jako obvykle mě po oznámení „Kačerov“ jako první napadlo „jak hurikán k nám už míří,“ ale o tom když tak až někdy jindy.
Dveře se líně rozjely a část masy lidí zevnitř se vysunula ven, aby byla nahrazena masou lidí zvenku. A mezi nimi maminka s holčičkou, které mohlo být nejméně čtyři a nejvíc pět let.
Holčička sice neměla s sebou lemura Lumíra (o holčičce s lemurem Lumírem jsem ještě nepsal, když tak mi to nějak taktně připomeňte), ale měla viditelně dobrou náladu a házela úsměvy na všechny strany.
Obě se usadily na dvojsedadlo naproti jednomu sedadlu, kde seděla starší seniorka. Holčička šmejdila očima po voze, který se samozřejmě rozjel směrem k Budějovické. A když zjistila, že se jí povedlo navázat s protisedoucí seniorkou oční kontakt, usmála se ještě víc a jasným hláskem zvolala: „Já něco vím!“
Aniž bych byl více zvědavý, než jsem ochoten přiznat, zvedl jsem oči od knížky a veselou holčičku zaměřil. Její maminka byla také do něčeho začtená a vůbec si nevšímala, že její ratolest celá září.
Holčička se totiž znovu nadechla a řekla o něco hlasitěji: „Já něco vím!“
Přiznám se, že mi mimoděk začaly cukat koutky. Zároveň jsem tušil, že v tom všem bude nějaká ptákovina. Mezitím jsme zastavili v Budějovické a rozjeli se směrem ku Pankráci.
A to už se seniorka naproti mamince s holčičkou neudržela, mírně se k holčičce naklonila a s úsměvem se zeptala: „A co že to vlastně víš?“
Holčička si dala špičku ukazováčku do pusy, pak se zase usmála a tak tajně, aby to slyšel celý vagon, prohlásila: „Maminka doma prdí!“
Navzdory dramatičnosti takové chvíle jsem se rozesmál na celé kolo a měl jsem co dělat, aby se mi povedlo zamaskovat do knížkou. Zasmálo se i několik dalších lidí okolo, jen zmíněná maminka se snažila tím, co si četla, si zakrýt obličej, aby nebylo vidět, jak rudne.
A nebýt toho, že na Pražského povstání obě vystupovaly, určitě bych se dověděl spoustu jiných zábavných detailů.

Já něco vím!
Další články blogera
Martin Irein
O pokladech v Drastihlavě

Nedaleko Hošťálkové se k nebi tyčí kopec zvaný Drastihlava. Je opředen mnoha mýty, legendami a chýry. A většinou ve spojitosti s poklady.
Martin Irein
O kamenném psovi z Miloňova

Nedaleko Velkých Karlovic se nachází údolí Miloňov. Dnes možná působí jako docela obyčejné údolí, je s ním však spojena pověst o kamenném psovi. Jako Valašský Bard jsem jeden z mála lidí, kteří tuto pověst znají.
Martin Irein
O Klenovu

Nad přehradou Bystřička, okolo které bývalo kdysi tolik hospod, že ji nešlo během jednoho dne obejít, se tyčí skalnatý hřebínek Klenov. Jako skoro každé místo na Valašsku má spoustu tajemství a jsou s ním spojené různé příběhy.
Martin Irein
Starý Benda

Doktor Suchárek bezmocně hleděl na pacienta Vojtěcha Kulíška. „To mi řekněte,“ zeptal se, „proč chcete kompletní prohlídku, když jste na té pravidelné byl před dvěma měsíci?“
Další články z rubriky Osobní
Petr Kleinwächter
Těžký život voliče SPD

Fanoušci Tomia spílají svému idolu, že řádně nepodpořil jediného možného kandidáta, Andreje Babiše. Co mají dělat?
Jiří Mitáček
Dobrý den, pane Zemane…

Takto jsem začínal svůj velice slušný „rozlůčkový“ blog s panem Zemanem. Jenom jsem mu chtěl sdělit, že budu 5 let žít v zemi. která nemá presidenta. Vůůůbec jsem netušil, že těch let bude 2 x tolik. A vůbec jsem netušil...
Jiří Jiroudek
Unisono

Unisono (italsky jednohlas) je v původním významu vztah (souzvuk) dvou tónů či hlasů, které hrají týž zvuk v témže tempu Jedná se o tentýž zvuk/tón stejné frekvence (byť s rozdílným témbrem), hrané (či zpívané).
Jan Tichý(Bnj)
Když se něco špatné změní v dobré

Něco prožíváme jako špatné, ale s odstupem času to můžeme považovat za dobré. Je to třeba ztráta věcí, či spíše jejich odcizení. Se mi to už tolikrát stalo.
Jiří Jiroudek
Jede jede kolotoč. A ,,Pane prezidente …“

Já pustil si pár videí. Pro úsměvy, však nikoli v naději, že některé rozpláčí. Jsou nejednou až k popukání pro někoho, jiným, možná, že k vzteku, nebo jenom k pousmání . Kdo chce, tak viz, kdo ne, třeba i zmiz.
Počet článků 186 | Celková karma 14.42 | Průměrná čtenost 504 |
Valašský Bard, ctihodný kmet a labužník života.
Flegmatický introvert a introvertní flegmatik, který má neustálou potřebu si z někoho utahovat.
Pro všechny mé texty platí presumpce kraviny a skoro všechno, o čem píšu, se opravdu stalo.
Upozornění: Protože humor mé vlnové délky není pochopitelný každému, pokládám za nutné zdůraznit, že pro suchary mé zdejší články nejsou. Naopak jsou určeny lidem hravým, nepříliš uctivým, obdařeným velkou představivostí, kteří se netváří příliš vážně. Na své si přijdou milovníci podivuhodných příběhů, ale i ti, kteří mají rádi naprosto ujeté nápady, komické parafráze i povídky, ve kterých se ty nejpodivnější události odehrávají jen díky shodě absolutně neuvěřitelných náhod.
Pokud mezi takové lidi nepatříte, může u vás dojít k některým nežádoucím účinkům, jako je například zvýšená potivost, závratě, dušnost, ztráta koncentrace, snížené sebehodnocení či úvahy o neprospěšnosti vlastního života. V případě výskytu těchto či podobných příznaků neváhejte a co nejdříve kontaktujte svého obvodního hrobníka.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!