Martine, lehce strašidelný příběh. V roce 98 jsem taky přišel o půlku obličeje (naštěstí jen dočasně při nehodě). Místo ní jsem měl jeden velký, krvavě zelený strup. Ale s mladým Pytlákem Říhou (kamarádova přezdívka podle postavičky H.Vyčítala) jsme i tak skolili nejedno pivko.

Já si při připomínce pytláka Říhy vždycky vybavím píseň Hlupák váhá. Ani vlastně nevím proč.

Když čtu tyto pověsti, měla jsem nápad - napsat, jak vznikl kroj v naší slovácké dědině. Kroj je krásný, povídání by bylo poetické, ale nezájem mých vlastních vnuček mě odradil. Vy, prosím, pokračujte. Je nás tady dost, co Vás rádi čteme.

Dělám, co můžu, Věrko.

Byla bych špatný myslivec i pytlák, ale maso jím stále. Kupuji to mražené v supermarketech

To jsme na tom podobně. Já neulovím ani králíka.

Strašidelný příběh, půlka obličeje pryč a v takové formě

Zato pytláka napravil.

Hochu, jde ti to moc dobře

Copak já, to je jenom pověst, kterou předávám. Na starého fousáče Lojzu Jiráska ještě nemám.

Na jedne strane mu ustrelil kus obliceje, na druhe strane ho nejspis vysvobodil ze zajeciho zakleti. A ted si z toho vyber, co je horsi

V druhé variantě ho navíc stáhl z kůže a vařil v hrnci. 😏