Před vilou

Ze způsobu, kterým chlap v županu Kristýnu přivítal, Zdeněk pochopil, že tomu chlapovi na dceři opravdu záleží. Kristýna se za Zdeňkem naposledy ohlédla.

„A to je kdo?“ zeptal se jí její otec, který se na Zdeňka ani nepodíval.
„To je Zdeněk,“ řekla, „pomohl mi.“
„Jestli si něco dovolil, tak víš, jak dopadne,“ řekl její otec. Kristýna zavrtěla hlavou. Otec ji vzal kolem ramen a šel s ní k domu.
„Váš šéf je asi pěkný pruďas,“ nahodil Zdeněk směrem ke Krytonovi, který zůstal u brány.
„Ani moc ne,“ zahučel Kryton, pak se nenápadně ohlédl a oddechl si, když viděl, jak za Kristýnou a jejím otcem zapadly dveře. „Jen na dceru je háklivý. Kdybyste jí ublížil, udělá z vás sekanou.“
„To není moc dobrá představa,“ uznal Zdeněk, „už se někdy něco takového stalo?“
„Stalo,“ přikývl Kryton, „když bylo Kristýně šestnáct, jeden kolega ji plácl přes zadek. Ne nějak násilně, jenom rozverně. Druhý den spáchal sebevraždu.“
Zdeněk ztuhl. „Sebevraždu?“ ujišťoval se.
„Taky mi to bylo divné,“ souhlasil Kryton, „že se někdo dokáže oběsit a zároveň si prostřelit hlavu. Ale šéf nám všem vysvětlil, že to byla sebevražda, tak jsme to tak vzali.“
Zdeněk zavrtěl hlavou. „Neuvěřitelné,“ podíval se na dům, pak zase na Krytona: „A máte tušení, jak dopadne ten kluk, kterého si měla vzít a nepřišel na svatbu?“
Kryton hodil ještě jeden bleskový pohled k domu a přešel do šepotu: „Vám bude asi šéf vděčný, že jste ji přivedl domů. Od včerejšího rána sjížděl záznamy ze všech kamer v okruhu padesáti kilometrů. Na žádné nebyla. Ale ten její uprchlý ženich,“ zavrtěl hlavou, „lepší varianta je, že si ho podá šéf. Horší varianta je, že si ho podá starý Růžička.“
„Růžička?“ zvedl Zdeněk obočí.
„Jo,“ odpověděl Kryton. „Šéf toho kluka kdysi Růžičkovi vyrval z pracek. Růžička to tenkrát uznal, ale pořád je mezi ním a šéfem napětí. Kdyby šéf toho kluka našel a vrátil Růžičkovi, budou zase navzájem v pohodě.“
Zdeněk přešlápl z nohy na nohu. Nejdřív chtěl řict něco, co by řekl komukoli jinému, pak se nadechl a neřekl nic.
Naposledy se podíval na dům, na Krytona a zase na dům.
„Už pojedu,“ řekl a couval ke svému autu. „A děkuji za pokec,“ dodal.
„Za málo,“ usmál se Kryton a díval se, jak Zdeněk nasedá, startuje a rozjíždí se. Teprve potom zavřel bránu a odešel směrem k domu.
Ani jeden z těch dvou si nevšiml Kristýnina otce za záclonou jednoho z oken. Ten držel v ruce telefon a právě do něj říkal: „To jsi ty, Jardo? V pořádku, vím, že budeš ve službě až zítra. Ale potřeboval bych, abys mi prověřil jednu espézetku.“