To je jedno

Zajímavé kusy rozhovoru se odehrávají nejen ve vlacích, ale i v MHD. Konkrétně například v metru, kterým když jezdíte takřka denně, tak musíte na něco zapamatovatelného narazit.

Bylo to takové to pozdější odpoledne, které pomalu přerůstá v podvečer. Souprava se líně šinula směrem k centru Prahy čtvrtým pražským obvodem.
Nejvíce reakcí obvykle „schytává“ stanice Kačerov, tentokrát však zapamatovatelná chvilka přišla o něco později.
„Příští stanice Vyšehrad,“ oznámil hlas v hlásiči. Pro mě jakožto každodenního cestujícího běžné oznámení. Ne však pro asi tak osmiletou holčičku, která stála vedle svého tatínka.
„Jé, tati, bude Vyšehrad,“ zvolala zvonivým hláskem a bylo vidět, že ji tato informace pobavila. „Tam jsem se přece narodila,“ zahlásila hned potom.
Tatínek otočil hlavu dolů ke své dceři a s úsměvem prohodil: „Ale ne, to si pleteš. Ty ses nenarodila na Vyšehradě. Ty ses přece narodila na Vinohradech.“
A zatímco souprava podzemní dráhy se řítila k předmětné stanici, holčička nad tatínkovými slovy přemýšlela. A pak pronesla:
„Na Vinohradech? To je přece jedno.“