O tovaryších na cestách

Nelehko se žilo tovaryšům. Museli zastat práce, kolik zastali mistři, a nekoukat na to, že odměnu dostávají žalostnou. A mistr věděl, že za jednoho tovaryše najme deset učedníků, které může prohánět celý den a nemusí jim platit

Nebylo nic zvláštního, že byl tovaryš při první nebo druhé příležitosti vyhozen, musel se spakovat a hledat si místo jinde. Na druhou stranu byli tovaryši veselá banda a navzájem si pomáhali.
Tak dopadl i Jožin. Ráno byl ještě veselým tovaryšem, před polednem už byl bez práce. Šel, ani nevěděl kam. Kolem bylo sněhu po kolena, ale Jožin si pískal. Věděl, že je šikovný a že novou práci najde snadno.
Nešel ještě ani hodinu, když uviděl u jednoho stromu stát dva mládence. Jakmile k nim přišel, zacítil vůni pálených švestek a pěkně poprosil.
„Kamarádi, dejte mi, prosím vás, napít. Dneska mě mistr vyhnal, jdu do světa, abych se znovu uchytil.“
Ti dva se rozesmáli. „Jen se podívej, kamaráde,“ řekl ten větší. „Přiletěla za námi sýkorka a má žízeň. Dej jí napít, ať nám tu nelekne žízní.“
Menší z těch dvou sáhl do brašny a vytáhl láhev, o jejímž obsahu nebylo pochyb. „Jen se napij, kamaráde, ale opatrně, ať nám tam něco zůstane. Vyšli jsme dnes a nevíme, kam nás kroky zanesou.“
Jožin si mohutně přihnul, pak láhev vrátil a poděkoval:
„Děkuji vám, kamarádi. Já jsem krejčí Jožin. Dnes po ránu mě mistr vyhodil. Poručil mi ušít kalhoty pro pana fojta. Do toho mistrová, že mám hlídat polívku na ohni. Šil jsem kalhoty, polívka utekla a mistr mě vyhnal.“
Oba jeho společníci se rozesmáli, protože podobných zážitků měli za sebou mnoho.
„To jsi natrefil na ty pravé,“ řekl ten větší, „já jsem koželuh Janek a tady kamarád je řezník Francek. Jdeme do světa, přidej se k nám. Blíží se poledne, musíme najít nějakou hospodu, kde se najíme.“
Jožin se nenechával pobízet, přidal se ke svým novým společníkům a srdnatě vyrazili vpřed. Sníh, mráz a vítr jim sice vadily, ale zanedlouho skutečně stáli před hospodou.
Nahlédli oknem dovnitř  a uviděli, jak tam dva sousedé zapíjejí dobrý obchod, hospodský se nudí za pípou a v koutě se krčí žebrák. Mrkli na sebe a hned byli uvnitř.
„To jsou k nám vzácní hosté,“ pravil hospodský uštěpačně. „Copak si dáte, páni tovaryši? Ale pozor, u nás se platí předem,“ a nakrucoval si vousy.
Tovaryši dali hlavy a ruce dohromady. Jožin sáhl do kapsy.
„Mám jen dva krejcary,“ špitl.
„Já mám tři,“ přiznal Francek, „ale hlad za čtyři.“
I Janek obrátil kapsy, aby z nich vytřepal jeden krejcar.
„Musí se nám to podařit,“ špitl a mrkl na kamarády. Pak se otočil k hospodskému a furiantsky zvolal:
„Však jídlo i pivo nám můžete připravit, ale nejdříve se musíme spočítat. Tak jsem tady já, to je v pořádku. Pak jsi tu ty, kamaráde, a ještě ty, kamaráde. To jsou dva kamarádi, ale kde máme třetího? Že on někde zapadl do sněhu a možná umrzne?“
Hospodský, žebrák i oba sousedi zpozorněli.
„Snad abyste šli svého kamaráda hledat, páni tovaryši,“ navrhl jeden ze sousedů.
„To se vám lehce poví,“ odpověděl Janek, „sedíte tu v teple a je vám dobře. My jsme byli v tom mraze od rána, když půjdeme kamaráda hledat, umrzneme všichni.“
Francek a Jožin hleděli na Janka udiveně, ale ten na ně jen mrkl a naznačil, ať jsou zticha.
„No když je to tak,“ řekl druhý soused, „tak se musíme po vašem kamarádovi podívat sami. Hej, hospodský, dej tady pánům tovaryšům, o co si řeknou, já ti to pak zaplatím.“ Na to vstal, nasadil si kožich a beranici, stejně jako jeho společník, a oba vyrazili ven.
Hospodský přinesl každému tovaryšovi pivo, pak pořádný pecen chleba pro všechny a houkl na svou ženu:
„Dej tady pánům tovaryšům tu bramborovou polívku od včerejška. Já běžím za sousedy.“ Hospodská nelenila a postavila před tovaryše velký hrnec plný kouřící polévky.
Jožin, Janek i Francek se pořádně najedli a Janek mávl i na žebráka.
„Přisedni si k nám, brachu, a dej si taky. Je tam ještě polívky na dva talíře, ať se taky poměješ.“
Když si dost odpočinuli, sebrali se a vyšli před hospodu.
„A teď kudy?“ ptal se Jožin a Janek odpověděl:
„Rovnou za nosem, ale ne tím směrem, kam jsme poslali sousedy a hospodského. Moc nerad bych je ještě jednou potkal.“
Nemusel říkat nic víc. Tovaryši vykročili kupředu a dobře věděli, že takové štěstí v příští hospodě už mít nemusí.

Autor: Martin Irein | úterý 7.2.2023 17:00 | karma článku: 9,83 | přečteno: 213x
  • Další články autora

Martin Irein

Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl

Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.

15.4.2024 v 16:19 | Karma: 12,92 | Přečteno: 362x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Kam jedeš?

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.

8.4.2024 v 16:16 | Karma: 18,47 | Přečteno: 446x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Na jeden večer Ježíšem

Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.

5.4.2024 v 16:15 | Karma: 10,87 | Přečteno: 206x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Laura

Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.

29.3.2024 v 16:14 | Karma: 11,85 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Dlouhý den

Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.

18.3.2024 v 16:13 | Karma: 11,51 | Přečteno: 403x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Nora

Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.

12.3.2024 v 16:12 | Karma: 9,54 | Přečteno: 275x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Déšť

Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.

11.3.2024 v 16:11 | Karma: 8,99 | Přečteno: 321x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Lenka

Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.

8.3.2024 v 16:11 | Karma: 12,32 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Legenda o cibulačce

Rozmohl se mezi blogery takový nešvar, a to historické exkurzy do dob více či méně vzdálených. Jakožto přední znalec historie nejen české nemohu a ani nesmím zůstat pozadu.

5.3.2024 v 16:09 | Karma: 14,91 | Přečteno: 399x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Do kopce

Jak už jsem několikrát zmínil, cestování pražskou MHD přináší mnohé minipříběhy, které často dokáží pobavit. I mne.

4.3.2024 v 16:08 | Karma: 20,65 | Přečteno: 494x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Helena a jiná historická překvapení

Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.

27.2.2024 v 16:07 | Karma: 12,42 | Přečteno: 307x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

O panu Jozefovi

Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.

26.2.2024 v 16:06 | Karma: 17,22 | Přečteno: 376x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Milan a Láďa a Lorna

Milan a Láďa jsou bezdomovci. Jsou to takoví nestoři tohoto způsobu života. Oba začali žít na ulici už na začátku 90. let minulého století a drží se této cesty dodnes.

22.2.2024 v 16:05 | Karma: 11,72 | Přečteno: 368x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Královnino zrcadlo

Po zemřelém manželovi zůstalo královně Kunhutě na krku zadlužené království a rozmazlený fracek alias nevlastní dcera Sněhurka.

8.2.2024 v 16:03 | Karma: 10,38 | Přečteno: 305x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Pořadí pacientů určuje lékař

Lékařské povolání je jedno z těch, která vzbuzují přirozený respekt. Málokdo, až na nečestné výjimky, má koule na to pustit se do sporu s lékařem.

2.2.2024 v 16:03 | Karma: 23,17 | Přečteno: 954x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Předtucha

Pokud někdo něco opravdu nečekal, pak to rozhodně byla Andrea Krincvajová, když pospíchala domů. Od rána měla divnou předtuchu, kterou nešlo zaplašit.

1.2.2024 v 16:02 | Karma: 17,13 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne

Ačkoli je to s podivem, v tichosti a bez většího ohlasu jsem překročil hranici 300 zde napsaných článků (což je mimochodem o nějakých 297 více, než jsem původně napsat plánoval).

31.1.2024 v 16:01 | Karma: 6,50 | Přečteno: 262x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Odkud může přiletět facka

Nejen, že pro mě není žádná ptákovina, jak už jsem několikrát naznačil i příkladně demonstroval, dost velká, navíc mám pamatováka a fantazii, takže si začnu představovat i to, co by někoho jiného nenapadlo.

30.1.2024 v 16:00 | Karma: 8,30 | Přečteno: 330x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Jak se nestat Hvězdou

Být opravdovou Hvězdou, tedy takovou, o které se píše velkými písmeny na titulních stránkách, je sen mnohých a ještě jiných mnohých. Ne vždy se to vydaří.

29.1.2024 v 16:01 | Karma: 9,77 | Přečteno: 353x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Další velké vítězství Uličního výboru

Byla noc, tma jako v pytli, jen jedno okno v celém Zlínském kraji a jeho nejbližším okolí svítilo. Aby taky ne, když patřilo bydlišti člověka, známého jako Učitel.

26.1.2024 v 16:02 | Karma: 27,07 | Přečteno: 902x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 325
  • Celková karma 13,51
  • Průměrná čtenost 432x
Generální ředitel antikvariátu.

Seznam rubrik