V údolí, které se jmenuje Miloňov, býval kdysi velký kámen, který tvarem připomínal psa. Aspoň mi o něm vyprávěl kovář Grulík, ten horní.
Všichni, kdo někdy Miloňovem procházeli, ten velký kámen ve tvaru psa znali. Postupem času si na něj zvykli a nepřišel jim nikterak podivný nebo zvláštní.
Z Karlovic jezdívali kupci do okolních krajů skupovat to, co nebylo zrovna na Valašsku k dispozici. Jeden z nich jezdil i po Uhrách, odkud vozil obilí a jiné plodiny.
Jednou takhle právě v Uhrách zůstal u tamního kupce, od kterého kupoval právě obilí. Poseděli, dobrou spišskou borovičku popili, když tu náhle uherský kupec praví:
„Ty jsi z Karlovic, to určitě znáš i Miloňov.“
Valašský kupec dopil kalíšek, řádně si otřel ústa a pravil:
„Tož baže ho znám, jak bych neznal, šak?“
Uheran měl z této odpovědi radost a ptal se dále:
„A znáš tam i to místo, kde se nachází kamenný pes? Je to takový velký kámen, prý vypadá jako pes.“
Valašský kupec opět odpověděl podle pravdy.
„Tož baže ho znám, je tam kolik roků, pamatuju ho už z dob, kdy jsem byl ještě ogara, šak?“
Uheran se naklonil blíž a tiše řekl:
„Když mi ho příště přivezeš, škodný nebudeš. Obilí dostaneš dvakrát tolik, než bereš normálně, a nemusíš mi za to nic platit.“
Valašskému kupci to sice bylo divné, ale říkal si, že obchod je obchod, a tak si plácli.
Hned jakmile se valašský kupec vrátil do Karlovic, svolal dva své nejsilnější syny, nasedli na vůz, dojeli do Miloňova a společnými silami kámen ve tvaru psa naložili a odvezli k sobě do stodoly, aby ho mohl příště zavézt do Uher.
A tak se i stalo. Jede valašský kupec po Uhrách, až dojel k tomu Uheranovi, který ho poprosil o kamenného psa. Uheran měl radost, svolal svoje nejsilnější syny, opatrně kamenného psa odnesl do svojí stodoly a valašskému kupci dal vše, co mu slíbil.
Valašský kupec byl spokojený a vydal se na cestu domů. Jenže po chvíli, ještě pořád na uherské straně, se mu to rozleželo v hlavě. Proč vlastně toužil zámožný Uheran akorát po tom kamenném psovi? K čemu mu to bude? I otočil koně a přijel zpět k Uheranovu statku. Opatrně došel ke stodole a oknem nakoukl dovnitř.
To, co viděl, ho překvapilo. Uheran i jeho nejsilnější synové stáli okolo kamenného psa a ze všech sil do něj mlátili kovovými sochory. Valašský kupec si zprvu myslel, že se zbláznili, ale pak se stalo něco, co ho přinutilo přitisknout obličej na okno uherské stodoly ještě těsněji. Po jednom úderu sochorem totiž kamenný pes praskl a začaly se z něj tou prasklinou sypat zlaťáky. A že jich bylo.
Zalitoval valašský kupec, že s uherským kolegou takovou dohodu uzavřel. Nejprve chtěl vběhnout do stodoly a s Uherany se pohádat, ale pak si řekl, že dostal, co měl slíbeno, a že za to, že nevěděl, že kamenný pes je plný zlaťáků, si nakonec může sám. Sedl na vůz, jel zpátky do Karlovic a v hospodě se touto svojí cestou pochlubil. Nejprve se na něj Valaši zlobili, pak se ale shodli na tom, že obilí, které přivezl, je natolik dobré, že se bez zlaťáků z kamenného psa snad obejdou.
O kamenném psovi z Miloňova
Další články blogera
Martin Irein
Dlouhý den
Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.
Martin Irein
Nora
Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.
Martin Irein
Déšť
Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.
Martin Irein
Lenka
Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.
Další články z rubriky Poezie a próza
David Snítilý
... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy
„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Marek Ryšánek
Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.
Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.
Počet článků 321 | Celková karma 13.01 | Průměrná čtenost 435 |
Valašský Bard, ctihodný kmet a labužník života.
Flegmatický introvert a introvertní flegmatik, který má neustálou potřebu si z někoho utahovat.
Pro všechny mé texty platí presumpce kraviny a skoro všechno, o čem píšu, se opravdu stalo.
Upozornění: Protože humor mé vlnové délky není pochopitelný každému, pokládám za nutné zdůraznit, že pro suchary mé zdejší články nejsou. Naopak jsou určeny lidem hravým, nepříliš uctivým, obdařeným velkou představivostí, kteří se netváří příliš vážně. Na své si přijdou milovníci podivuhodných příběhů, ale i ti, kteří mají rádi naprosto ujeté nápady, komické parafráze i povídky, ve kterých se ty nejpodivnější události odehrávají jen díky shodě absolutně neuvěřitelných náhod.
Pokud mezi takové lidi nepatříte, může u vás dojít k některým nežádoucím účinkům, jako je například zvýšená potivost, závratě, dušnost, ztráta koncentrace, snížené sebehodnocení či úvahy o neprospěšnosti vlastního života. V případě výskytu těchto či podobných příznaků neváhejte a co nejdříve kontaktujte svého obvodního hrobníka.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!