Starý Benda
„Vy to, pane doktore, nechápete,“ prohlásil Vojtěch Kulíšek, „ale já viděl na vlastní oči starého Bendu! Víte, co to znamená?“
„To nevím,“ konstatoval doktor Suchárek.
„To bylo tak,“ začal vyprávět Vojtěch Kulíšek, „když skončila druhá světová, byl mezi těmi, kdo se vrátili z fronty, i starý Benda. Tenkrát ještě nebyl starý, pochopitelně. Nikdo neví, co za války dělal, protože byl odmalička nemehlo a lempl. Zdejší fabrika na lojové svíce byla jedna z těch, které šly hned v první vlně do znárodnění, načež bylo potřeba sehnat lidi, každého, kdo měl aspoň dvě ruce, dvě nohy a aspoň jednu hlavu. Tak nastoupil i starý Benda.“
„Rozumím,“ odpověděl doktor Suchárek, „a co bylo dál?“
„No co by,“ vyprávěl Kulíšek, „starý Benda byl stejný lempl, flákač a netáhlo jako vždycky. Nakonec skončil jako obsluha koštěte. A ani tam si nevedl nejlépe, protože dokázal během jedné šichty dvě košťata zlomit a jedno ztratit. Už to vypadalo, že dostane padáka, když přišel únorový převrat a někdo zjistil, že starý Benda je aktivní svazák. I tak byly jeho pracovní výsledky mizerné, co aspoň vím od svého táty, který byl právě po únorovém převratu dosazen do pozice ředitele fabriky na lojové svíce. Bendovo štěstí bylo, že z něj administrativním omylem udělali mistra. Tím měl být Láďa Beránek, ale jejich vedoucí se překoukl a povýšení napsal do dokumentů Bendovi. Když se na to přišlo, byl Benda uklizen do pozice, kde nemohl škodit a Beránek se stal mistrem podle původního plánu.
Bendovi to pomohlo i společensky. Dlouho si nemohl najít ženskou, protože která by chtěla chlapa, který je nemotorná obsluha koštěte, že jo. Ale jako mistr ve fabrice už zněl zajímavěji, tak nakonec sbalil Alžbětu Broukalovou. Dokonce měli spolu i syna, který se vyučil dlaždičem. Starý Benda mu sice nadával, že se syn nad něj svým vzděláním vyvyšuje, ale mladému to bylo ve finále jedno. Vydláždil všechny chodníky v půlce okresu a byl za fachmana, na kterého je spoleh.
Pak se stalo to, že se starý Benda jednou se synem pohádali a starý Benda se šel do hospody ožrat. Nakonec byl jak hovado, takže nebylo divu, že domů nešel vůbec rovně, ale naopak velmi vratce. Nohy mu přestávaly vlivem alkoholu sloužit, takže si nedobrovolně ustlal na silnici. Na potvoru šlo zrovna o tu noc, kdy nás přijelo navštívit pět spřátelených armád ze zemí Varšavské smlouvy. A zrovna po silnici, na které starý Benda, zmožený alkoholem, ležel, jel tank plný krasnoarmějců. A asi měli špatný výhled z vozidla, protože starého Bendu přejeli. A ten, přestože mu to politicky myslelo, to nepřežil.
Do pitevní zprávy se napsalo celkové selhání organismu, Benda měl tenkrát jako vůbec první na okrese kremaci a ve fabrice jeho konec bujaře oslavovali. Ale stalo se něco jiného. Starý Benda se začal vždycky v noci z dvacátého na jedenadvacátého srpna v místech, kde došlo k jeho osudovému střetu s krasnoarmějským tankem, zjevovat. A kdo ho tam uviděl, do týdne umřel. A včera v noci jsem ho tam viděl i já.“
Doktoru Suchárkovi se Kulíškův příběh zdál přitažený za vlasy, nicméně pacienta kompletně vyšetřil, aby nakonec konstatoval: „Pane Kulíšku, vy jste nejzdravější člověk, kterého jsem kdy viděl. Vy tu budete minimálně do osmdesáti, jestli ne do sta let. Nemáte se čeho bát a smrti už vůbec ne.“ S těmito slovy se s Kulíškem rozloučil, aniž by věděl, že je posledním člověkem, který s ním mluvil.
Vojtěch Kulíšek se vydal na cestu domů. Z toho, co mu lékař řekl, by normálně měl radost, ale přece jenom starého Bendu viděl a věštba je věštba. Nebylo tedy divu, že se do svých myšlenek pohroužil tak hluboce, že přestal vnímat své okolí. Nevšiml si ani, že vstoupil do kolejiště rovnou do trasy nákladnímu vlaku o třech lokomotivách a dvaašedesáti vagónech. Strojvedoucí sice použil tu nejúčinnější brzdu, kterou měl k dispozici, ale střetu už nezabránil. Kulíškovo tělo vymotávali záchranáři z prostoru mezi třetí lokomotivou a prvním vagónem.
„Tak zdravý člověk,“ vrtěl hlavou doktor Suchárek, „mohl tu být tak dlouho a nechá se přejet vlakem. A svádět to bude na starého Bendu, tomu opravdu nerozumím.“ Smutně vyřadil Vojtěcha Kulíška z kartotéky a umínil si, že se někdy v budoucnu na starého Bendu poptá místních pamětníků.
Martin Irein
Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl
Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.
Martin Irein
Kam jedeš?
Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.
Martin Irein
Na jeden večer Ježíšem
Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.
Martin Irein
Laura
Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.
Martin Irein
Dlouhý den
Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.
Martin Irein
Nora
Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.
Martin Irein
Déšť
Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.
Martin Irein
Lenka
Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.
Martin Irein
Legenda o cibulačce
Rozmohl se mezi blogery takový nešvar, a to historické exkurzy do dob více či méně vzdálených. Jakožto přední znalec historie nejen české nemohu a ani nesmím zůstat pozadu.
Martin Irein
Do kopce
Jak už jsem několikrát zmínil, cestování pražskou MHD přináší mnohé minipříběhy, které často dokáží pobavit. I mne.
Martin Irein
Helena a jiná historická překvapení
Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.
Martin Irein
O panu Jozefovi
Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.
Martin Irein
Milan a Láďa a Lorna
Milan a Láďa jsou bezdomovci. Jsou to takoví nestoři tohoto způsobu života. Oba začali žít na ulici už na začátku 90. let minulého století a drží se této cesty dodnes.
Martin Irein
Královnino zrcadlo
Po zemřelém manželovi zůstalo královně Kunhutě na krku zadlužené království a rozmazlený fracek alias nevlastní dcera Sněhurka.
Martin Irein
Pořadí pacientů určuje lékař
Lékařské povolání je jedno z těch, která vzbuzují přirozený respekt. Málokdo, až na nečestné výjimky, má koule na to pustit se do sporu s lékařem.
Martin Irein
Předtucha
Pokud někdo něco opravdu nečekal, pak to rozhodně byla Andrea Krincvajová, když pospíchala domů. Od rána měla divnou předtuchu, kterou nešlo zaplašit.
Martin Irein
Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne
Ačkoli je to s podivem, v tichosti a bez většího ohlasu jsem překročil hranici 300 zde napsaných článků (což je mimochodem o nějakých 297 více, než jsem původně napsat plánoval).
Martin Irein
Odkud může přiletět facka
Nejen, že pro mě není žádná ptákovina, jak už jsem několikrát naznačil i příkladně demonstroval, dost velká, navíc mám pamatováka a fantazii, takže si začnu představovat i to, co by někoho jiného nenapadlo.
Martin Irein
Jak se nestat Hvězdou
Být opravdovou Hvězdou, tedy takovou, o které se píše velkými písmeny na titulních stránkách, je sen mnohých a ještě jiných mnohých. Ne vždy se to vydaří.
Martin Irein
Další velké vítězství Uličního výboru
Byla noc, tma jako v pytli, jen jedno okno v celém Zlínském kraji a jeho nejbližším okolí svítilo. Aby taky ne, když patřilo bydlišti člověka, známého jako Učitel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 325
- Celková karma 13,51
- Průměrná čtenost 432x