Konec frajera

Dnešní příběh v sobě nemá žádné morální poselství a ani to není jeho cílem. Jen ukazuje, kam může dospět touha jedné osoby po druhé. Ale to předbíhám.  

Anča Chvátalová byla přesně to, čemu se říká kus ženské. Očima koulela tak, že si před ní nemohl být jistý ani senilní děda Kořének, a když šla po vsi a rozvlnila svou… kyčle, i hodiny na kostelní věži si toho všimly a bez ohledu na skutečný čas najednou ukázaly pravé poledne. Nesla se tak, že i psi přestávali štěkat.
Na druhou stranu byla pořádná potvora. Lhala tak, že by i bývalý premiér, který nikdy nečerpal neoprávněné dotace, neměl nic společného s žádnou farmou a ta částka nesouhlasila, zbledl závistí. K tomu pomlouvala, koho mohla, na každém viděla chybu, jenom na sobě ne. Když mluvila o sobě, vypadalo to, že je anděl, který právě spadl z nebe.
Míra Zezulka byl pořádný horal, jak my všichni z Beskyd. Kdyby někomu řekl, že staleté stromy kácí jednou ranou pěstí, každý by mu to věřil a nikdo by se neodvážil přimět ho k tomu, aby to dokázal. Kromě toho měl háro jako Axl Rose před třiceti lety a vousy, že vedle něj byli i kluci ze ZZ Top holobrádci. A stejně jak k práci se měl i ke sklenkám v krčmě, takže nebylo nic divného na tom, že byl vyhledávaným společníkem.
Jednou na Intoleranci (pro ty, kdo to nevědí – byla to velmi oblíbená zábavová skupina) došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Míra Zezulka zvedl své tělo od stolu, kde zdatně popíjel se svými kumpány, aby odešel za zcela pochopitelnou a tolerovatelnou lidskou potřebou. Jenže cestou zpátky se mu nachomýtla do cesty právě Anča Chvátalová. Míra, jak byl v lehce podroušeném stavu, neboť počet vypitých půllitrů vsetínského Vsacanu byl u něj zatím jednomístný, byť jen tak tak, byl už dost tolerantní a rozveselený, následkem čehož obejmul Ančino levé zápěstí palcem a ukazovákem své pravé ruky a odvedl si ji rovnou doprostřed parketu, kde to spolu roztočili na plné pecky, že ostatní tanečníci sotva stačili uhýbat a ti moudřejší se raději klidili bokem.
Nebylo divu, že Anča se do Míry Zezulky na tom místě zamilovala a protože byla pořádná potvora, hned pila kukle a k tomu kula pikle, jak to navléknout, aby jí Míra Zezulka podlehl. A protože měla velkou rádkyni a mentorku ve své mámě, která oproti své dceři nebyla o nic lepší, zanedlouho přestal Míra Zezulka chodit do hospody a podezřele často se ukazoval před Chvátalovic chalupou. A ještě o něco málo později se začali s Ančou vodit po dědině ruku v ruce a měli se k sobě jak holoubek a holubička.
Když pan farář ohlašoval jejich svatbu, musel si dát po kalíšku, pak ještě po kalíšku a pak ještě po kalíšku. A Anče doporučil, aby se před svatbou zajela radši vyzpovídat do Oznice, kde ji tamní kněz nezná a proto je vyšší pravděpodobnost, že její hříchy unese a napravení a obrácení k dobru jí uvěří. Anča se vrátila s potvrzením o absolvované zpovědi a svatbě tak nestálo nic v cestě.
Manželé spolu nebyli ve svazku ještě ani rok, když přišla Anča za Mírou s tím, že sice je krásný a bezchybný, ale že kdyby měl ty vlasy o něco kratší, tak by možná tolik nepřipomínal vagabunda. Když ho pak chlapi viděli, jak chudák chodí ostříhaný na mikádo, tiše ho litovali, ale Míra si nestěžoval. Pro Anču by snesl nejen modré, ale všechny barvy z nebe.
A nebyli spolu ještě ani rok a půl, když si Anča usmyslela, že plnovous až ke kolenům je už z módy a že by to chtělo úpravu. Míra sice protestoval, ale když zakoulela očima a zavlnila obsahem výstřihu, zapomněl na argumenty a zakrátko měl vousy jen pod bradou.
Ale Anča pořád ne a ne dát pokoj, takže chlapi jednoho rána zděšeně pozorovali, že Míra Zezulka přišel do práce s účesem na Karla Hálu a i vousy byly fuč, takže měl tváře hladké jak naposledy ve dvanácti. A tehdy taky začal znovu chodit do hospody.
S Ančou se pak viděl už jen u rozvodového soudu. Odůvodnění, které Anča uvedla, že pro ni přestal být její manžel zajímavý, sice přišlo panu soudci divné, ale nakonec svolil a rozvod odsouhlasil. A tak se mohl Míra Zezulka vrátit ke svým předchozím zvykům a doufat, že zase někdy bude za frajera.