Cesta tam a do hospody 13

Dobrodružství našich hrdinů, kteří se, aniž by tušili cokoli zlého, vydali na výpravu k Vševědoucímu Pandovi, se pomalu chýlí ke svému závěru. Poté, co zmasakrovali bandu elfů, se jim vrátila dobrá nálada.

Slunce dostoupilo svého vrcholu pro daný den a načalo svou druhou fázi.1 Výprava vyšla z lesa, kde se už nesetkala s žádnými nepřáteli,2 a ke svému údivu se ocitla na louce, kde původně potkali kouzelnou babičku s nůší.
„Tady je mi to nějaké povědomé,“ zamyslel se zaklínač.3
„Blížíme se k cíli,“ poznamenal Bořivoj. „Máte už nějak rozhodnuto, jak naložíte s odměnou?“
„Najdu si bydlení,“ pronesl s nadějí v hlase Drvota.
„Pořídím si lepší vozík a zlepším své schopnosti v tvorbě zbraní,“ ozval se Rosťapetr.
„Většinu prochlastám, za zbytek si pořídím asi nějakou další halapartnu,“ rozumovala Netyna.
„Pořídím si plášť neviditelnosti,“ zasněně pronesl zaklínač.
„Skončím s barbarstvím a otevřu si živnost jako masér, kadeřník a pedikér,“ zasnil se Otík.
„A co ty, Bořivoji?“ zeptal se Drvota.
„Já budu pořád sloužit jako magický freťák u Čumšuráka,“ povzdechl si Bořivoj. „Doufám, že bude mít uznání a pořídí mi lepší granule.“
V těchto úvahách kráčeli dál a dál, až se krátce před setměním ocitli před Čumšurákovou chýší.
„Tak asi zaklepeme,“ povzdechla si Netyna a obrátila se k ostatním. „Přátelé, prošli jsme si dlouhou cestu, vybojovali spoustu bitev, spali v jeskyni, potkali draka, viděli na vlastní oči skutečného Vševědoucího Pandu a dokázali jsme se i vrátit.“ Netyna se narovnala s ramenou, rozhlédla se po svých společnících a s povzdechem dodala: „Pánové a freťáku, bylo mi ctí!“
Ostatní členové výpravy se dívali jeden na druhého, ve tvářích se jim objevily úsměvy, a nakonec začal Otík tleskat. Ostatní se k němu váhavě přidávali. Bořivoj si otřel tlapky o kožíšek a napodobil setření slzy z koutku oka.
„Nuže, zaklepejme,“ vydechl Otík.
Všichni přistoupili k vratům a kolektivně zaklepali.
„No jo, krucinál, vždyť už jdu,“ ozval se Čumšurákův hlas a za chvíli se vrata otevřela a v nich stál čaroděj v celé své kráse.11
„Nazdar, čaroději,“ spustila Netyna, „vrátili jsme se z dobrodružné výpravy za Vševědoucím Pandou. Splnili jsme náročný úkol,“ dodala.
„Jaká výprava? Jaký Panda? Jaký úkol?“ vrtěl Čumšurák nechápavě hlavou.
„A jéje,“ poznamenal Bořivoj, „strpení, přátelé,“ načež proběhl kolem čaroděje do chýše, vrátil se s palicí na medvědy, vyběhl Čumšurákovi po zádech a s pořádným rozmachem jej udeřil do hlavy.
„Vítejte, hrdinové, jsem rád, že jste se mi vrátili z tak daleké a nebezpečné výpravy,“ řekl Čumšurák téměř slavnostně. „Máte chlupy?“ zeptal se hned praktickým hlasem.
„Jasně, tady jsou,“ vytáhla trpaslice hrst pandích chlupů.
„Sem s nimi,“ zvolal čaroděj, ale Netyna ucukla.
„Nejdřív zbytek odměny, čaroději. Pamatuješ? Ještě jednou tisíc zagrošů pro každého.“
„To je blbé,“ zatvářil se Čumšurák smutně, „nemám. A ještě hodně dlouho mít nebudu,“ přitom rejdil očima, aby viděl, kam se Netyna chystá schovat pandí chlupy.
„Máš přece kouzelný bezedný měšec,“ ozval se Otík.
„Kouzelný bezedný měšec?“ zamyslel se Čumšurák. „Ano, měl jsem něco takového, ale bohužel,“ rozhodil rukama, „bohužel jsem měšec ztratil.“
Hrdinové ztichli a sledovali čaroděje s účastí.
„Tys ztratil kouzelný bezedný měšec?“ divil se zaklínač.
„Prdlajs ztratil,“ ozval se Rosťapetr, který nepozorovaně vnikl do chýše a stejně nepozorovaně se vrátil do stínu svého vozíku, „tady ten měšec je, rozdělíme se!“ a začal vysypávat hromádky zagrošů.
„Vraťte mi ten měšec,“ zanaříkal čaroděj a chtěl se po zloději vrhnout, jenže jako z udělání mu každou chvíli někdo nastavil nohu, nebo si měšec vzal někdo jiný, a to trvalo tak dlouho, až před každým z hrdinů stála slušná hromádka zagrošů.
„Tak už jste si nabrali,“ řekl čaroděj plačtivě, „tak mi ten měšec vraťte!“
„Co za to?“ nahodila Netyna.
„Hm,“ zamyslel se čaroděj, „každý si bude moct vybrat nějaký pěkný kouzelný artefakt,“ a zaběhl do chýše a vzápětí se objevil znovu venku s velkou truhlicí, kterou na místě otevřel.
„Tak chytej, držgrešle,“ hodil mu barbar kouzelný bezedný měšec a Netyna mu podala pandí chlupy.
Čumšurák k nim přivoněl a zasněně řekl: „Hm, to je ono, to jsou ty správné. A že vám je Vševědoucí Panda vydal? Asi měl hodně dobrou náladu. Neměl bych mu poslat děkovný dopis?“
„To nebude nutné,“ zavolal Otík a už se s ostatními hrabal v truhlici.
O chvíli později si všichni hrdinové prohlíželi novou výbavu.
Netyna s uspokojením hleděla na zbrusu nový a vylepšený pancíř, Jáchym Drvota si pochvaloval sadu všemuvzdorných křivulí a jiných kádinek, zaklínač si znovu a znovu zkoušel speciální brýle s nočním 3D viděním, Rosťapetr sadu kouzelných kuší a Otík si kromě zaručeně magické vlasové kosmetiky prohlížel i speciální zrcátko, které sice blekotalo něco o tom, že nejhezčí na světě je nějaká sněhová holka, ale bylo ochotno uznat, že Otík je těsně druhý.

Tady by mohl náš příběh končit za podmínky, že by šlo o standardní příběh se standardními hrdiny. Jenže sami uznáte, že naši hrdinové nejsou zas až tak moc standardní a proto i jejich příběh musí mít speciální závěr.
Varování pro slabší povahy: Pokud máte o našich hrdinech ještě nějaké pozitivní iluze, ukončete čtení  a dejte si malinovou zmrzlinu.
Pro ostatní pokračujeme právě teď.
„To chce panáka,“ pronesla Netyna ve chvíli, kdy dokončili rabování truhlice s artefakty.
„Tak jdeme,“ zamumlal zaklínač.
„Já jsem teda abstinent, ale jdu klidně s vámi,“ pronesl Otík.
Rosťapetr a Jáchym Drvota se nevyjádřili, ovšem k výpravě do hospody se přidali.
O několik hodin později by se náhodnému pozorovateli, který by vešel do hospody „U bílého tukana,“ naskytl pohled vskutku zvláštní. Úplně opilý alchymista spí na stole, úplně opilý Rosťapetr si něco mumlá s palcem v ústech,12 Otík si už po stodvacáté čte návod k použití kouzelné vlasové kosmetiky, Netyna se snaží nepodlehnout únavě a zaklínač uprostřed sálu tančí s židlí.
Hospodský pomalu sklidil prázdné sklenice a zcela zbytečně se zeptal:
„Ještě si dáte něco?“
Netyna, která se na chvíli probrala do relativní bdělosti, udeřila pěstičkou o stůl a zvolala:
„Hej, šenkýři, přines plný džbán nejlepšího rumu, napijeme se na počest mé mámy Saši, největší alkoholičky všech dob!“13
„Tak moment,“ ozvalo se z opačného kouta hospody. „Jestli je někdo největší alkoholik všech dob, pak jsem to já, Standa Vysírka!“22
Netyna chvíli zaostřovala svůj pohled, pak vrávoravými kroky přistoupila ke Standovi a prohlásila:
„Nemysli si, že když jsi šestkrát větší než já, že můžeš shazovat moji mámu! Tohle odčiníš hned teď a chlastem! Hospodský, nos to sem a piš to hráběma!“
Standa Vysírka tuto výzvu radostně přijal. A protože činnost této dvojice byla velice monotónní až monotematická, podívejme se na ostatní hrdiny.
Zaklínač dotancoval s židlí až k demižónu třetitřídního vína, na který upadl a kinžálem mu urazil hrdlo. Víno začalo téci všude okolo, což zaklínače přimělo k tomu, aby je zachytával, jak to jen šlo. Asi v polovině demižónu usnul a zbytek vína se tak roztekl po podlaze, takže když se Rosťapetr na chvíli probudil s tím, že musí ven s prostou a vcelku pochopitelnou lidskou potřebou, rozplácl se v louži vína jak široký, tak dlouhý.
Drvota se probral z dřímoty, pronesl něco jako „Grumahapuťavažeduza,“ a opět se svalil dolů.
Otík si objednal konvici urologického čaje a prohlížel si svůj obraz v kouzelném zrcátku.
A tak končí příběh našich hrdinů a jestli neumřeli na otravu alkoholem, jistě na ně čekají mnohá další dobrodružství.23

 

DOSLOV: Protože mi po dopsání tohoto příběhu zbylo několik námětů, které se do něj nevešly, existuje jistá nenulová pravděpodobnost, že se někdy v budoucnu v okamžiku ztráty soudnosti k tomuto žánru vrátím s jiným příběhem. Prozatím se toto dobrodružství uzavírá a já děkuji všem, kdo je četli, karmovali a komentovali, neboť tím prokázali svůj velmi dobrý literární vkus.

------------------------------------------------------------------------------
1 Tím jsem chtěl tak nějak naznačit, že začalo odpoledne. Nebo ta část dne, která odpovídá odpoledni.
2 Elfové byli zdatně vyhubeni a jiné potvory si uvědomily, že jsou vybaveny pudem sebezáchovy.
3 To se mu občas stávalo, naštěstí většinou bez následků pro okolí.
11 Ehm…
12 S vlastním palcem ve vlastních ústech.
13 Netynina máma Saša byla zakladatelkou nechvalně proslulé Sašoparty a proslulou alkopunkerkou.21
21 Sašoparta byl spolek největších alkoholiků pod Sluncem, postrach všech hospod, protože neexistovala hospoda, která by měla takové zásoby alkoholu, aby je Sašoparta nedokázala vypít.
22 Starý známý!
23 Pochopitelně s výjimkou Otíka, neboť ten je, jak známo, abstinent.

Autor: Martin Irein | středa 17.8.2022 17:00 | karma článku: 5,49 | přečteno: 105x
  • Další články autora

Martin Irein

Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl

Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.

15.4.2024 v 16:19 | Karma: 12,92 | Přečteno: 362x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Kam jedeš?

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.

8.4.2024 v 16:16 | Karma: 18,47 | Přečteno: 446x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Na jeden večer Ježíšem

Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.

5.4.2024 v 16:15 | Karma: 10,87 | Přečteno: 206x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Laura

Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.

29.3.2024 v 16:14 | Karma: 11,85 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Dlouhý den

Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.

18.3.2024 v 16:13 | Karma: 11,51 | Přečteno: 403x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Nora

Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.

12.3.2024 v 16:12 | Karma: 9,54 | Přečteno: 275x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Déšť

Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.

11.3.2024 v 16:11 | Karma: 8,99 | Přečteno: 321x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Lenka

Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.

8.3.2024 v 16:11 | Karma: 12,32 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Legenda o cibulačce

Rozmohl se mezi blogery takový nešvar, a to historické exkurzy do dob více či méně vzdálených. Jakožto přední znalec historie nejen české nemohu a ani nesmím zůstat pozadu.

5.3.2024 v 16:09 | Karma: 14,91 | Přečteno: 399x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Do kopce

Jak už jsem několikrát zmínil, cestování pražskou MHD přináší mnohé minipříběhy, které často dokáží pobavit. I mne.

4.3.2024 v 16:08 | Karma: 20,65 | Přečteno: 494x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Helena a jiná historická překvapení

Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.

27.2.2024 v 16:07 | Karma: 12,42 | Přečteno: 307x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

O panu Jozefovi

Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.

26.2.2024 v 16:06 | Karma: 17,22 | Přečteno: 376x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Milan a Láďa a Lorna

Milan a Láďa jsou bezdomovci. Jsou to takoví nestoři tohoto způsobu života. Oba začali žít na ulici už na začátku 90. let minulého století a drží se této cesty dodnes.

22.2.2024 v 16:05 | Karma: 11,72 | Přečteno: 368x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Královnino zrcadlo

Po zemřelém manželovi zůstalo královně Kunhutě na krku zadlužené království a rozmazlený fracek alias nevlastní dcera Sněhurka.

8.2.2024 v 16:03 | Karma: 10,38 | Přečteno: 305x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Pořadí pacientů určuje lékař

Lékařské povolání je jedno z těch, která vzbuzují přirozený respekt. Málokdo, až na nečestné výjimky, má koule na to pustit se do sporu s lékařem.

2.2.2024 v 16:03 | Karma: 23,17 | Přečteno: 954x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Předtucha

Pokud někdo něco opravdu nečekal, pak to rozhodně byla Andrea Krincvajová, když pospíchala domů. Od rána měla divnou předtuchu, kterou nešlo zaplašit.

1.2.2024 v 16:02 | Karma: 17,13 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne

Ačkoli je to s podivem, v tichosti a bez většího ohlasu jsem překročil hranici 300 zde napsaných článků (což je mimochodem o nějakých 297 více, než jsem původně napsat plánoval).

31.1.2024 v 16:01 | Karma: 6,50 | Přečteno: 262x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Odkud může přiletět facka

Nejen, že pro mě není žádná ptákovina, jak už jsem několikrát naznačil i příkladně demonstroval, dost velká, navíc mám pamatováka a fantazii, takže si začnu představovat i to, co by někoho jiného nenapadlo.

30.1.2024 v 16:00 | Karma: 8,30 | Přečteno: 330x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Jak se nestat Hvězdou

Být opravdovou Hvězdou, tedy takovou, o které se píše velkými písmeny na titulních stránkách, je sen mnohých a ještě jiných mnohých. Ne vždy se to vydaří.

29.1.2024 v 16:01 | Karma: 9,77 | Přečteno: 353x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Další velké vítězství Uličního výboru

Byla noc, tma jako v pytli, jen jedno okno v celém Zlínském kraji a jeho nejbližším okolí svítilo. Aby taky ne, když patřilo bydlišti člověka, známého jako Učitel.

26.1.2024 v 16:02 | Karma: 27,07 | Přečteno: 902x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 325
  • Celková karma 13,51
  • Průměrná čtenost 432x
Generální ředitel antikvariátu.

Seznam rubrik