Proč nejsem sportovní hvězda
Na základě toho, že jsem synem basketbalisty, někteří naivní jedinci v mém blízkém i o něco málo vzdálenějším okolí předpokládali, že i já se stanu hrdým mistrem míčové hry pod bezednými koši a přetahovat se o mě budou minimálně čtyři týmy NBA nebo jiné prestižní soutěže.
Výšku jsem po svém otci zdědil. Basketbalový a sportovní talent nikoli.
Ostatně už v tom citlivém věku mezi koncem školky a začátkem školy jsem projevoval jistou nesportovnost, která tenkrát naštěstí nebudila pozornost. A hned poté, co jsem začal navštěvovat klasickou základní školní docházku, jsem pochopil, že tělocvik je můj nepřítel.
A to jsem k němu jako dítě přistupoval bez předsudků, skoro podobně jako k problémovému spolužákovi, který ve třetí třídě rozšířil můj slovník o výrazy, které jsem do té doby neznal a zněly mi velmi libozvučně, což bohužel neocenila moje drahá maminka ani nikdo další. Nicméně tělocvik se mi mstil za mou existenci. Jak jinak si lze vysvětlit fakt, že při prvním pokusu o přeskok švihadla jsem skončil se svázanýma nohama potupně ležící na podlaze? Nebo proč mi učitelka poťouchle, když už jsem se rozkmital do vyšší rychlosti než zadumané chůze, postavila do cesty švédskou bednu, které jsem se lekl, zastavil se před ní a pomalu ji obešel. Nebo to, že dodnes netuším, k čemu je dobré věšet se na žebřiny a že hrazda je pro mě po celý život sprosté slovo.
Když už jsem se domníval, že nic horšího mě už nečeká, přišly všemožné skoky a běhy. Při skoku do dálky jsem těsně před místem odrazu zabrzdil, opatrně na to místo odrazu stoupl a pak teprve předvedl něco, co při notné dávce fantazie v kombinaci s ne zrovna legálními substancemi mohlo připomínat parodii na skok. A dvanáctiminutový běh, který jsem jako jediný zvládl za necelé tři minuty, abych se pak posadil na okraj běhacího oválu a tvářil se nešťastně.
Jak jste asi poznali, tělocviku jsem se ani nadále nezbavil. Nicméně se mi dařilo všechny tělocvikáře a tělocvikářky, co mě dostali do péče po zbytek základní školy, odradit natolik, že rezignovali na to mě čemukoli přiučit. Ostatně, měl jsem za to, že o nic nepřicházím. Například když si vzpomenu na svůj první a poslední pokus o kotrmelec. Vcelku správně jsem zaujal výchozí pozici, leč nedokázal jsem se z ní posunout dál. Nezbylo než aby mě dva zdatnější spolužáci uchopili za nohy a překlopili do následující pozice. Poté, co toto proběhlo, jsem vstal, odešel ke zdi tělocvičny, tam usedl na lavičku a zvýšeným hlasem prohlásil, že k něčemu podobnému se už nikdy nehodlám propůjčit a to ani za dvojnásobnou porci čokolády.
Čas oponou trhl a já se stal středoškolákem. Tělocviku jsem se, bohužel, opět nezbavil. Marně jsem poukazoval na to, že raději budu chodit do filosofického semináře nebo kurzu paličkování. Nebylo mi to umožněno, a tak došlo i na setkání s legendárním sadistickým tělocvikářem s napoleonským komplexem. Podle některých informací tento jedinec učí tělocvik dodnes a je to pořád stejný magor.
Pokud bych totiž náhodou aspoň na chvíli pozbyl soudnosti a chtěl dát tělocviku šanci, tento jedinec ji dokázal zadusit dříve než vznikla. Nechápal, že při běhu na 100 metrů se můj spoluběžec už vrací, zatímco já nejsem ještě ani v polovině cesty tam; nechápal ani, že při skoku do dálky mi stačí vzdálenost o skoro dva mety kratší než ostatním; že granátem hodím leda tak kousek před sebe a že to, co si myslím o běhu na tři kilometry, není publikovatelné, a to ani po dvaadvacáté hodině.
A tím se dostávám k tomu, co jsem naznačil už v úvodu; totiž k tomu, že jsem po svém otci bohužel talent k basketbalu nepodědil. To se plně projevilo v době, kdy nastala zima – a zimy mého dětství na Valašsku byly studené a mrazivé – a tělocvik se tak odehrával v tělocvičně. Na první takovou hodinu přinesl basketbalový míč a rozhodl se nás s tímto sportem seznámit. Myslel to možná dobře, dopadlo to jako vždycky.
Tělocvikáře totiž nenapadlo nic lepšího než hodit míč mým směrem a říct: „Na.“ Než jsem stihl na letící objekt zareagovat, otřelo se to kulaté cosi o mé stehno a já se vydal usednout na lavičku. Na tělocvikářův udivený výraz jsem prohlásil: „Jsem vybitý, jdu ze hry.“ A ne, nebylo mi ho líto.
Poměrně záhy pochopil, že i když výšku k tomuto sportu potřebnou mám, je zbytečné mě k němu vést. A tak to vypadalo, že i když jsme hráli v pěti na každé straně, pokud jsem byl na hrací ploše já, hrála moje strana ve čtyřech a já mohl plnit funkci hrajícího maskota. Když už se totiž nějakým nedopatřením dostal míč do mých rukou, trvalo mi rozhodnutí, jak s ním naložit, tak nekonečně dlouho, že mě pak i nejvíce tolerantní spolužáci prosili, ať raději zůstávám pouze náhradníkem.
A tak došlo k tomu, že jsem se nestal sportovní hvězdou a v tomto životě to už nevytrhnu.
Martin Irein
Mince a strany
Jsou lidé, jako je proslulá teta Kateřina ze Saturnina, kteří se vyžívají v tom, že svou řeč prokládají příslovími a podobnými ustálenými rčeními.
Martin Irein
Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl
Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.
Martin Irein
Kam jedeš?
Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.
Martin Irein
Na jeden večer Ježíšem
Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.
Martin Irein
Laura
Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Rusko útočilo desítkami střel a dronů, poškodilo tři ukrajinské elektrárny
Rusko v noci na středu vyslalo na Ukrajinu více než 50 střel a 20 dronů, uvedl ukrajinský prezident...
Jedenáctý nejteplejší měsíc v řadě. Duben opět trhal historické rekordy
Letošní duben se jako 11. měsíc v řadě stal nejteplejším v historii měření. Podle meteorologické...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Pronájem byt 4+kk, 120m2, Chrudim, Chrudim IV
Masarykovo náměstí, Chrudim - Chrudim IV
12 900 Kč/měsíc
- Počet článků 326
- Celková karma 13,17
- Průměrná čtenost 431x