Neklidný Pepík

Pepík byl toho dne pozoruhodně neklidný. Věděl, že musí přijít na kloub jedné velké záhadě. Nebo dvěma záhadám, jak se to vezme.

„Jinak to nejde,“ rozumoval Pepík, „a už mi z toho hučí v hlavě a nemám klid. Jak mám rozeznat, kteří z mých žáků jsou nebinární? Samozřejmě jako informatik vím, že ti, kteří jsou nebinární, mohou být oktaloví, decimální nebo dokonce hexadecimální. Ale to se mám každého ptát?
Ale horší je ta druhá věc. Ti čeští zaprodanci západního kapitálu a vrahů z Wall Streetu, poskoci jugoslávských revizionistů, amerických velkoimperialistů a západoněmeckých revanšistů, ten český mainstream, který se tak vyžívá v kopání do nebohého expremiéra pana Babiše a který nenechá na Rusku, které každý pravověrný Čech, Moravan, Slezan, Ukrajinec, Němec, Vietnamec nebo Rom v České republice miluje víc než svůj vlastní život, nit suchou, píše o tom, že olympijské hry v Číně, kolébce pokroku, se neměly konat. A nepřesvědčilo je ani to, že Ester Ledecká, tato dívka příkladné skromnosti, a Martina Sáblíková, které stejně čeští sportovní novináři neudělí titul Sportovec roku, protože ji nemají rádi za to, že statečně narušila bojkot těchto olympijských her, získaly pro naši krásnou sociali… demokratickou zemi pravé olympijské medaile!“
Pepík se poklonil portrétu velkého kormidelníka Maa v životní velikosti a rozumoval dál: „Vždyť to byl přímo Mezinárodní olympijský výbor, který této nádherné zemi v roce 2015 svěřil pořadatelství poté, co většina jiných kandidujících zemí a měst s výjimkou kazašské Almaty poté, co si s jejich místními olympijskými výbory srdečně popovídal místně příslušný čínský velvyslanec, své kandidatury postupně stáhla. A každý musel uznat, že Čína se pořadatelství zhostila na stokrát podtrženou jedničku s hvězdičkou, kterou bych jí, kdyby to bylo možné, napsal svou oblíbenou červenou propiskou, kterou jinak používám k psaní obzvláště závažných sdělení rodičům svých nezbedných žáků.
Někteří novináři, kteří sami jsou hanbou pro slovo novinář, dokonce psali o tom, že Čína je totalitní komunistická země a že sportovcům za vyjádření kritického názoru hrozí snad nějaký postih nebo co. Na to můžu říct jen fuj a fuj nohanmól! Vždyť i sám trenér českých hokejistek, který ještě v Pekingu říkal, že se nechce k tamní situaci vyjadřovat, po příjezdu domů tvrdil, že to, co v Pekingu řekl, byla vlastně kachna. Pravá pekingská, do zlatova propečená.
A navíc, to, že Číně vládnou komunisté, to je pravda, ano, ale v Číně to jsou ti hodní komunisté, kteří by nikomu vlásek na hlavě nezkřivili a pod jejichž vedením Čína vzkvétá navzdory tomu, že prozápadní ztroskotanci a zaprodanci papouškují mainstreamovou protičínskou propagandou servírované nesmysly o porušování lidských práv.
Tibetu se pod čínskou vládou nebývale daří, psaly to všechny čínské deníky. A Ujguři? Viděl snad někdy někdo nějakého Ujgura? Určitě je to zase nějaká podobná pekingská kachna.
A navíc,“ řekl si Pepík, „copak by Miloš Zeman, vládce náš, slunce naše jasné, báťuška a vysokoprevoschoditelstvo, jehož nedbalou eleganci a vytříbený vkus obdivuje každý opravdový vlastenec, prezident z vůle všeho lidu zvolený a hlava pomazaná obdivoval totalitní zemi a klaněl se jí? A přece, jakou hrdost jsem cítil, když náš milovaný vůdce blahopřál nádherné Číně k jejímu novému roku. Nebýt toho, že kameraman neuměl držet pevně kameru a báťuška Miloš, vládce náš, slunce naše jasné, vysokoprevoschoditelstvo, z vůle všeho lidu prezident a hlava pomazaná pak vypadal jako třtina v bezvětří se klátící, za což ovšem mohl kameraman, neboť nebyl schopen kameru udržet tak, aby zachytil veškerou Milošovu moudrost, dali bychom společně světu pádnou odpověď. Kdo jiný si pořádání olympijských her zaslouží více nežli Čína, která se díky moudrým komunistům stala již poněkolikáté nejlidnatější zemí celého světa?“
V tu chvíli se Pepík rozhodl: „Sepíšu to všechno! A nepovolím diskusi! Zaprodancům prohnilého Západu dám pádnou odpověď!“
A za pobrukování refrénu Internacionály začal zuřivě bušit do klávesnice.