Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Děsící věta

Dnešní pojednání pojednává o tom, že nic na světě není normální a že skoro každá věc je paranormální. Tak třeba praotec Čech je údajně vymyšlený a oproti tomu Petr Čech je skutečný.

Jsou na tomto světě lidé, kterým stačí říct „Zítra bude pršet,“ aby všichni okolo nažhavili počítače a mobily a do vyhledávačů zadali frázi Jak postavit archu snadno a rychle.
A pak jsou lidé, kteří mohou říct sebevýhrůžnější větu a působit natolik důvěryhodně, že nevyvolá žádnou obavu a jeho okolí mu uvěří, aby toho posléze litovalo.

Jen si to představte.
Lysá hora.
Suverénně nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. 1323 metrů nad mořem. Sice nevím, nad kterým, ale to je jedno.
Na vrcholu stojí skupina lidí, odhadem něco mezi osmi a dvanácti – o tom se dodnes vedou spory. Vědí, jak se dostali nahoru, a teď se snaží najít cestu dolů. Okolo vánice a metelice, všude vůkol její ryk, sněhu do půli stehen a viditelnost deset centimetrů.
Vůdce celé skupiny zklamaně konstatuje, že mu nejspíše zamrzla buzola, neboť střelka ukazuje nějakým indiferentním směrem a nedá se jí momentálně věřit.
Podotýkám, že toto vše se děje před více než třiceti lety, kdy mobil s datovým tarifem a GPS jsou v Americe výsadou podivínů a v jelcinovském Rusku předmětem bouřlivých debat v anarchistických kruzích. Papírovou mapu nikdo u sebe nemá a stejně by byla k ničemu.
A v tom někdo ve skupině, a mám pocit, že jsem to byl zrovna já, zvučným hlasem, který mu vichr odtrhává od úst, zvolá: „Pojďte za mnou, já to tady znám.“
Ve skupině to zašumí. Všichni vědí, že cílem je víska Ostravice, konkrétně jedna z chatek, které patří dětmarovické elektrárně. A mít ve skupině někoho, kdo to tady zná, je vždy výhoda.
Ten, který zmíněnou osudovou větu vyslovil, a pořád mi něco říká, že jsem to byl já, si totiž vzpomněl na to, že kdysi dávno, jako dítě prvním stupněm základní školy povinné, tudy coby žák první nebo druhé nebo třetí (o tom se dodnes vedou spory) třídy procházel a dolů se dostal poměrně bezpečně. Načež se skupina zformuje a za tímto člověkem se vydá husím pochodem, protože v těch závějích to jinak nejde.
Skupina kráčí za svým novým neformálním vůdcem a nikomu nevadí, že je to druhý nebo třetí nejmladší účastník celé akce. Sestup se postupně daří a všemi naznačenými rozcestími procházejí rovně.
Celá skupina tak kráčí a těší se do tepla. A ten, který se na chvíli stal vůdcem, si s hrůzou uvědomuje, že tenkrát před mnoha a mnoha lety, kdy se konala výprava, které se jako malý chlapec zúčastnil, šlo možná o zcela jinou horu. A že o zcela jinou horu šlo se skálopevnou jistotou.
No co, řekne si po chvíli, kdy uvažuje, že se přizná a že cestu z Lysé hory vůbec nezná. Hora jak hora a když se jde dolů, někam se dojde. I vykročí opět směle vpřed.
„Jsi si jistý, že jdeme do Ostravice?“ ozve se někde vzadu ve chvíli, kdy se Slunce skloní k obzoru a začnou se protahovat stíny, což se na horách v zimě děje velmi brzy. „Samozřejmě,“ odpovídá ten, který skupinu vede a který jsem nejspíš já, „touto cestou se jinam dojít nedá.“ „No jen aby,“ zazní pochybující hlas původního mluvčího, „nahoru jsme šli něco okolo dvou hodin, teď jdeme už dvě a půl a pořád nevidím žádnou civilizaci.“
„To se ti jen zdá, Libore,“ utne celou debatu momentální vůdce a směle kráčí dál, protože přiznat, že neví, kde je, to se mezi horaly nedělá.
„Podívej,“ zvolá momentální vůdce ještě o něco později, když už vládne šero a blíží se noc a celé skupině hrozí akutní umrznutí, „už jsme v civilizaci, tam vpředu jsou nějaká světla.“
„To je divné,“ odpoví pochybující účastník, „ještě jsem nezažil, aby cesta dolů vedla dvakrát tak dlouho oproti cestě nahoru.“
„Mlč, sýčku,“ rezolutně říká dočasný vůdce, „do patnácti minut jsme v chatce.“
Tuto větu slyší všichni účastníci a radostně přidávají do kroku. A skutečně, netrvá to dlouho a kráčejí po kultivované silnici, a ještě o chvilku později už dokonce mezi domy.
„Moment,“ ozve se dívčí hlas, „je tohle vůbec Ostravice?“
„A co jiného?“ trvám na svém z pozice horského vůdce, „podívej, tam je zastávka autobusu a rozcestník, tak uvidíš, že tu jsme správně.“
Unavené postavy obestoupí rozcestník u autobusové zastávky a využijí dopadu světla od pouliční lampy. A překvapeně čtou název místa, kam jsem je dovedl.
„Sta… Ré… Ham… Ry!“
„Tys nás dovedl na Staré Hamry!“
„Jak se dostaneme do Ostravice asi?“
„Kde je? Já ho uškrtím!“

Mám štěstí v neštěstí, Ze tmy se vyloupne autobus, který se přisune k zastávce. Unavené postavy se vecpou dovnitř.
Autobus jede do Frýdlantu.
Do toho nad tou Ostravicí.
On tedy jede i jinam, ale pro nás je v tu chvíli důležitý právě Frýdlant.
Za hluboké tmy pak překonáme zbytek vzdálenosti z Frýdlantu a v době, kdy už každý slušný člověk spí, vpadneme do naší chatky a strategicky si rozebereme jídlo a spacáky.
„A až někoho zase uslyším říkat, že máme jít za ním, protože to tam zná,“ povídám s plnými ústy, „budu si na něj dávat zvýšený pozor.“
Odpovědí je mi hurónský smích.

Autor: Martin Irein | sobota 4.12.2021 10:52 | karma článku: 18,00 | přečteno: 429x
  • Další články autora

Martin Irein

Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl

Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.

15.4.2024 v 16:19 | Karma: 12,91 | Přečteno: 358x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Kam jedeš?

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.

8.4.2024 v 16:16 | Karma: 18,47 | Přečteno: 445x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Na jeden večer Ježíšem

Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.

5.4.2024 v 16:15 | Karma: 10,86 | Přečteno: 205x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Laura

Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.

29.3.2024 v 16:14 | Karma: 11,85 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Dlouhý den

Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.

18.3.2024 v 16:13 | Karma: 11,51 | Přečteno: 403x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Nora

Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.

12.3.2024 v 16:12 | Karma: 9,54 | Přečteno: 275x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Déšť

Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.

11.3.2024 v 16:11 | Karma: 8,99 | Přečteno: 321x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Lenka

Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.

8.3.2024 v 16:11 | Karma: 12,32 | Přečteno: 441x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Legenda o cibulačce

Rozmohl se mezi blogery takový nešvar, a to historické exkurzy do dob více či méně vzdálených. Jakožto přední znalec historie nejen české nemohu a ani nesmím zůstat pozadu.

5.3.2024 v 16:09 | Karma: 14,91 | Přečteno: 398x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Do kopce

Jak už jsem několikrát zmínil, cestování pražskou MHD přináší mnohé minipříběhy, které často dokáží pobavit. I mne.

4.3.2024 v 16:08 | Karma: 20,65 | Přečteno: 494x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Helena a jiná historická překvapení

Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.

27.2.2024 v 16:07 | Karma: 12,42 | Přečteno: 307x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

O panu Jozefovi

Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.

26.2.2024 v 16:06 | Karma: 17,22 | Přečteno: 376x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Milan a Láďa a Lorna

Milan a Láďa jsou bezdomovci. Jsou to takoví nestoři tohoto způsobu života. Oba začali žít na ulici už na začátku 90. let minulého století a drží se této cesty dodnes.

22.2.2024 v 16:05 | Karma: 11,72 | Přečteno: 368x | Diskuse| Ostatní

Martin Irein

Královnino zrcadlo

Po zemřelém manželovi zůstalo královně Kunhutě na krku zadlužené království a rozmazlený fracek alias nevlastní dcera Sněhurka.

8.2.2024 v 16:03 | Karma: 10,38 | Přečteno: 305x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Pořadí pacientů určuje lékař

Lékařské povolání je jedno z těch, která vzbuzují přirozený respekt. Málokdo, až na nečestné výjimky, má koule na to pustit se do sporu s lékařem.

2.2.2024 v 16:03 | Karma: 23,17 | Přečteno: 954x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Předtucha

Pokud někdo něco opravdu nečekal, pak to rozhodně byla Andrea Krincvajová, když pospíchala domů. Od rána měla divnou předtuchu, kterou nešlo zaplašit.

1.2.2024 v 16:02 | Karma: 17,13 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne

Ačkoli je to s podivem, v tichosti a bez většího ohlasu jsem překročil hranici 300 zde napsaných článků (což je mimochodem o nějakých 297 více, než jsem původně napsat plánoval).

31.1.2024 v 16:01 | Karma: 6,50 | Přečteno: 262x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Odkud může přiletět facka

Nejen, že pro mě není žádná ptákovina, jak už jsem několikrát naznačil i příkladně demonstroval, dost velká, navíc mám pamatováka a fantazii, takže si začnu představovat i to, co by někoho jiného nenapadlo.

30.1.2024 v 16:00 | Karma: 8,30 | Přečteno: 330x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Jak se nestat Hvězdou

Být opravdovou Hvězdou, tedy takovou, o které se píše velkými písmeny na titulních stránkách, je sen mnohých a ještě jiných mnohých. Ne vždy se to vydaří.

29.1.2024 v 16:01 | Karma: 9,76 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Další velké vítězství Uličního výboru

Byla noc, tma jako v pytli, jen jedno okno v celém Zlínském kraji a jeho nejbližším okolí svítilo. Aby taky ne, když patřilo bydlišti člověka, známého jako Učitel.

26.1.2024 v 16:02 | Karma: 27,07 | Přečteno: 902x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 325
  • Celková karma 13,51
  • Průměrná čtenost 432x
Valašský Bard, ctihodný kmet a labužník života.
Flegmatický introvert a introvertní flegmatik, který má neustálou potřebu si z někoho utahovat.
Pro všechny mé texty platí presumpce kraviny a skoro všechno, o čem píšu, se opravdu stalo.

Upozornění: Protože humor mé vlnové délky není pochopitelný každému, pokládám za nutné zdůraznit, že pro suchary mé zdejší články nejsou. Naopak jsou určeny lidem hravým, nepříliš uctivým, obdařeným velkou představivostí, kteří se netváří příliš vážně. Na své si přijdou milovníci podivuhodných příběhů, ale i ti, kteří mají rádi naprosto ujeté nápady, komické parafráze i povídky, ve kterých se ty nejpodivnější události odehrávají jen díky shodě absolutně neuvěřitelných náhod.

Pokud mezi takové lidi nepatříte, může u vás dojít k některým nežádoucím účinkům, jako je například zvýšená potivost, závratě, dušnost, ztráta koncentrace, snížené sebehodnocení či úvahy o neprospěšnosti vlastního života. V případě výskytu těchto či podobných příznaků neváhejte a co nejdříve kontaktujte svého obvodního hrobníka.

NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!

Seznam rubrik