Nemám úhel beta

30. 11. 2021 10:23:49
Každý člověk si v životě nese nějaké to znamení osudu. U mě je to znamení toho, kdo nenaplnil různá očekávání.

Přitom jde o očekávání, které v souvislosti se mnou měl kdokoli jiný než já. A jak ví každý správný cimrmanolog, po prvku očekávání přichází prvek zklamání. Tudíž si v tomto směru stojím více než výborně.
Oproti tomu pokud by šlo o očekávání, která jsem měl sám vůči sobě, ta plním s přehledem a nadhledem; o tom však dnešní článek není.
Jako syn matematičky jsem měl dle všeobecně zažitých představ být geniálním matematikem a v Ročence českých matematiků být uváděn nejen pod svým jménem, ale i pod přiléhavou přezdívkou Zweistein. To se kupodivu nestalo.
Přitom z naprostého začátku to se mnou vypadalo velmi nadějně. Některé základní matematické operace jsem pochopil velmi rychle, jiné ještě rychleji. Malou násobilku jsem ovládal tak, že i příslušná učitelka zírala v němém úžasu. Jenže pak se to zadrhlo.
Velmi brzy jsem přišel na to, že kdyby malou násobilkou mé matematické vzdělávání skončilo, cítil bych se lépe, protože toho všeho, co následovalo v dalších letech, pro mě byla jedna velká škoda.
Například taková geometrie. Úsečky jsem ještě jakž takž pobral. Ale věta „Narýsuj přímku,“ v kombinaci s poučkou „Přímka je nekonečná“ ve mně vyvolávala zmatek. Jak mohu narýsovat něco, co je nekonečné, tedy nikde nezačíná a nikde nekončí? Jak se mi to vejde na jednu stránku A4?
Poněkud lépe se mi vedlo u kružnic, zejména poté, co jsem pochopil princip ovládání kružítka. Po několika měsících perného tréninku byly mé kružnice krásně kulaté a nepřipomínaly elipsy.
Bohužel pak někoho napadlo do počítání zařadit písmena. A to byl právě ten balvan úrazu, kdy jsem pochopil, že matematika a já se můžeme mít rádi, ale romantický vztah z toho nikdy nebude.
Pokyn „Narýsujte kružnici o poloměru r“ jsem pochopil po svém. Uchopil jsem pravítko a jal jsem se hledat r. Našel jsem je po chvíli ve slově Logarex. Podařilo se mi roztáhnout kružítko natolik, abych dosáhl od nuly k místu, kde se nacházelo zmíněné r. A pak přišla ta chvíle, kdy jsem prožil první zklamání. Kružnice se mi do sešitu nevešla.
„Co to děláš?“ ozvalo se v tu chvíli nade mnou a poté, co jsem tím směrem natočil hlavu, jsem spatřil učitelku, která na mé kružítko zírala s neuvěřitelně vyděšeným výrazem.
„Snažím se narýsovat kružnici o poloměru r,“ odpověděl jsem, „a protože mám velké pravítko, tak to mám k tomu r daleko,“ dodal jsem se švejkovsky bezelstným úsměvem.
O učitelku se pokoušely mrákoty. Nejprve zbledla tak, že nebýt černovlasá, dokonale splyne s barvou třídní zdi. Pak zrudla tak, že před třídní zdí připomínala japonskou vlajku. Několikrát tyto barvy vystřídala, načež jsem v oku té dobré..., té ženy..., té učitelky objevil náznak slzy.
Ona plakala.
„Přestaň rýsovat a dej mi žákovskou knížku,“ zašeptala poté, co nabyla duševní rovnováhy.
Protože jsem byl odjakživa veden k tomu, že učitelky musím poslouchat, provedl jsem žádané. Když mi žákovskou knížku vracela, skvěl se v ní slohový útvar na dobrých pět řádků. A to ještě netušila, že o několik málo týdnů později se mi do téhož dokumentu zvěční celostránkovým elaborátem.
Doma jsem předložil učitelčin vzkaz své mamince a doprovodil tento akt svým bezelstným úsměvem. Moje drahá maminka si vzkaz přečetla, ovšem nestřídala barvy. Na chvíli se odvrátila tváří k oknu a sledovala podzimní přírodu. Pak se vrátila očima ke mně a žádala vysvětlení.
Opět jsem jí popsal, jak jsem hledal na pravítku ono zlověstné r a následně se snažil vykroužit kružnici. Maminka na mě zírala jako na postavu z jiného vesmíru, načež mi začala velmi trpělivě vysvětlovat, že když je v zadání uvedeno pouze r, znamená to jakýkoli poloměr a ne poloměr k písmenu r na pravítku. A že jistě se v zadání s tím r nějak dál pracuje, takže kdybych narýsoval kružnici o poloměru 1,5 cm, tak to bude stačit.
„Aha, takže to r znamená 1,5, to mi měla učitelka říct rovnou,“ zajásal jsem, načež o maminku se pokoušely mrákoty a dala se do dalšího vysvětlování. A poté, co toto vysvětlování dokončila, jsem pokýval hlavou a se svým tradičním švejkovsky bezelstným výrazem jsem pronesl:
„Drahá maminko, zajisté žertuješ.“

Suverénně nejhorší písmeno, které se v matematice vyskytuje, je x. Ta potvora vleze všude a co je horší, neustále mění svoji hodnotu. Když jsem toto písmeno uviděl v matematickém zápisu poprvé, domníval jsem se, že jde o překlep. Nešlo.
Zde je nutno dodat, že učitelka se snažila, abychom použití x v matematice pochopili. Předvedla nám řešení vzorového příkladu, na jehož konci vyšlo, že x = 4. To mě zaujalo. Pochopil jsem, že kde vidím x, můžu si domyslet čtyřku. A do dalších příkladů k řešení jsem tak krasopisně vepsal to, co jsem viděl na tabuli, čili, že x = 4.
Nebylo to správně. Ani v jednom případě. To zpropadené x se pokaždé rovnalo něčemu jinému. A pokaždé jsem musel potupně provádět všemožné matematické operace, abych se dobral k tomu, čemu se to potměšilé písmeno zrovna rovná.
A tehdy došlo k momentu, kdy jsem se cítil poníženě a zahanbeně. Byla to jedna z mnoha desetiminutovek, kdy jsme měli několikrát zjistit, čemu se zase rovná to nešťastné x. A v jednom z příkladů mi vyšla nula.
Zero.
Nada.
Šišaté nic.
Zíral jsem na výsledek x = 0 a připadal jsem si zklamaně. Tak já se s tím počítám jak magor a ona je to nula. Nic. To x prostě v tu chvíli neexistuje.
Protože jsem si nebyl jistý svým výpočtem, využil jsem dvě své vlastnosti. Jako první svou výšku, kdy jsem se narovnal v zádech a v tu chvíli mohl pohodlně číst v sešitech minimálně tří dalších spolužáků, a pak toho, že zorný úhel oka je větší než 180°, tudíž zírám rovně před sebe a zároveň vidím, co se děje nalevo i napravo.
Zrada.
Jak tomu nalevo, tak i tomu napravo vyšla rovněž nula.
Jen na rozdíl ode mne oba vypadali, že jsou s tím výsledkem spokojení.
Zasmušil jsem se a dopočítal zbylé příklady, abych se v poslední minutě vrátil k tomu s nulovým výsledkem. Nenašel jsem ve svém postupu jedinou chybu. Nula tam na mě zírala a vysmívala se mi.
V závěru proběhla akce, kdy jsme si navzájem porovnávali výsledky. A když jsme přišli k inkriminovanému příkladu s nulou, nezvedl jsem ruku mezi těmi, kdo mají výsledek. Připadalo mi, že nula být výsledkem nemůže.
Zato celý zbytek třídy se hlásil jak v prvomájovém průvodu. Učitelka někoho vyvolala, aby řekl svůj výsledek. Tak a teď se ukáže.
Inkriminovaný spolužák se postavil a nahlas zahlásil: „Nula.“
Učitelka souhlasně pokývala hlavou.
Takže ona věděla, že tam vyjde nula. Že se budu mořit s počítáním, aby mi vyšlo jedno velké nic. Věděla a nijak nás na to neupozornila!
„Ještě někomu vyšla nula?“ zeptala se.
Opět se zvedl les rukou a tentokrát se přidala i moje ruka.
„Tys ale přece hlásil, že nemáš výsledek,“ zpražila mě pohledem. „A teď se hlásíš. Proč?“
Povstal jsem a do třídního ticha svým zvučným hlasem pronesl: „Protože mi nepřišlo normální, aby výsledek takového příkladu byl nula. Když už něco počítám, tak chci výsledek, který má nějakou hodnotu. A tady je výsledek nula. Čili jsem počítal naprosto zbytečně,“ přičemž do poslední věty se mi pomalu vkrádal hněv.
Učitelčin pohled byl v tu chvíli k nezaplacení.
O tom, co se dělo ve chvíli, kdy jsem narazil na situaci, že úloha vůbec neměla žádné řešení, snad raději psát nebudu.
Jak jsem zmínil na začátku – některých stádií matematiky je pro mě škoda.

Autor: Martin Irein | úterý 30.11.2021 10:23 | karma článku: 21.98 | přečteno: 581x

Další články blogera

Martin Irein

Dlouhý den

Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.

18.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Martin Irein

Nora

Malý a nenápadný bar, do kterého vstoupí jen ten, kdo do něj vstoupit musí. Kdo nemusí, jde jinam, kde může očekávat aspoň základní zábavu.

12.3.2024 v 16:12 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 260 | Diskuse

Martin Irein

Déšť

Pršelo už třetí den. Déšť začal a nekončil. Ve dne i v noci. Kmen byl znepokojený a snažil se přijít na to, co bohové chtějí.

11.3.2024 v 16:11 | Karma článku: 8.33 | Přečteno: 235 | Diskuse

Martin Irein

Lenka

Od chvíle, kdy jsem se vytáhla do své výšky, jsem si zoufala, že nepotkám vyššího kluka. To se změnilo během jednoho léta.

8.3.2024 v 16:11 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 353 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 183 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 1195 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 464 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 296 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 321 Celková karma 13.01 Průměrná čtenost 435

Valašský Bard, ctihodný kmet a labužník života.
Flegmatický introvert a introvertní flegmatik, který má neustálou potřebu si z někoho utahovat.
Pro všechny mé texty platí presumpce kraviny a skoro všechno, o čem píšu, se opravdu stalo.

Upozornění: Protože humor mé vlnové délky není pochopitelný každému, pokládám za nutné zdůraznit, že pro suchary mé zdejší články nejsou. Naopak jsou určeny lidem hravým, nepříliš uctivým, obdařeným velkou představivostí, kteří se netváří příliš vážně. Na své si přijdou milovníci podivuhodných příběhů, ale i ti, kteří mají rádi naprosto ujeté nápady, komické parafráze i povídky, ve kterých se ty nejpodivnější události odehrávají jen díky shodě absolutně neuvěřitelných náhod.

Pokud mezi takové lidi nepatříte, může u vás dojít k některým nežádoucím účinkům, jako je například zvýšená potivost, závratě, dušnost, ztráta koncentrace, snížené sebehodnocení či úvahy o neprospěšnosti vlastního života. V případě výskytu těchto či podobných příznaků neváhejte a co nejdříve kontaktujte svého obvodního hrobníka.

NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...