Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

O husách a tak

Často jsem při besedách s občany tázán, jaký je vlastně můj vztah k domácímu zvířectvu. Zpravidla odpovídám, že k tomu, jehož životní cesta končí u mne na talíři, samozřejmě kladný.

Jakožto vesnické dítě, kterým jsem byl první čtyři roky svého života (a následně každé prázdniny a většinu víkendů), jsem se od nepaměti setkával s fenoménem domácí zvířeny.
Jako první pokládám za potřebné zmínit slepice. Ty se ostatně vyskytovaly u většiny chalup a rodinných domů v množství větším než nemalém. U nás šlo o hejno slepic, jejichž počet se pohyboval mezi sedmnácti a šestačtyřiceti. Přesný počet se mi s ohledem na fakt, že většinu dne byly v neustálém pohybu, nikdy nepodařilo určit.
Ke slepicím, jak už to tak bývá, patřil kohout. Ten byl pouze jeden, zpravidla o něco větší než jeho slepičí družky a v některých případech šlo o extrémně agresivního jedince. U jednoho takového hodně agresivního jsem byl svědkem, jak byl vytažen z kurníku, odborně popraven a následně zpracován do formy oběda. O tom když tak až někdy jindy.
Dalším zvířectvem byli králíci. O těch už neplatí, že by se vyskytovali u většiny chalup a rodinných domů, proto má možnost hrát si s králíky byla pravidelně terčem závisti tímto zvířectvem neobdařených vrstevníků.
Králík měl oproti slepici jednu výhodu. Byl chlupatý a dobře se chytal. Nevydával žádné agresivní zvuky a naše dětské hrátky snášel se stoickým klidem. Králíků bylo rovněž množství větší než nemalé, odhadem něco mezi čtrnácti a dvaaosmdesáti. Ne snad, že by byli v tak intenzivním pohybu jako slepice, nicméně měli sklony se nekontrolovatelně rozmnožovat. O tom opět když tak až někdy jindy.
S výše zmíněnými slepicemi se pojila i má dětská záliba ve sběru vajíček. Slepice si totiž ve svém výběhu vytvořily téměř dokonalý systém kladišť s různými stupni přístupnosti. Některá místa byla brzy profláklá, takže stačilo vyčíhat správný moment, kdy je slepice opustila, a třímat čerstvě vypuštěné a ještě teplé vejce hrdě v dlani. Jiná místa bylo nutné vypátrat s využitím pátracího talentu, nad kterým by i legendární detektiv Štika zbledl závistí.
A k tomu se pojí i smutnoveselá historka. Bylo to zrovna období, kdy byla skvadra slepic doplněna opravdu agresivním kohoutem, u nějž se nedala vyloučit jistá forma psychopatie. Kohout měl tendence útočit na každou lidskou bytost, což znamenalo být neustále ve střehu a ještě lépe mít v ruce něco, co se dalo při odrážení kohoutího útoku použít jako zbraň.
Jednoho dne takhle koukám, že jedna slepice leží na dvorku v nepříliš přirozené poloze. To mě zaujalo, proto jsem se zamyslel, a protože se mi to líbilo, zamyslel jsem se ještě jednou. Pak jsem opustil slepičí dvorek, doma nahlásil úmrtí slepice a šel do kůlny pro vidle, abych nebožačku odnesl do slepičího hrobu.
První fáze vyšla výborně. Podebrat mrtvou slepici a nabrat ji tak, aby nehrozilo, že z vidlí spadne, jsem zvládl na výbornou. Nicméně ve chvíli, kdy už jsem pomalu slepičí dvorek opouštěl, se objevil agresivní kohout.
Poté, co zmerčil, že odnáším jednu z jeho družek, pozbyl pudu sebezáchovy, rozběhl se, strašlivě zařval (nebo si to aspoň myslel) a vyskočil ve snaze doskočit ke své mrtvé družce. To jsem pozoroval už s mírným pobavením, neboť kohout se svými pařáty řítil přímo vstříc hrotům vidlí. A skutečně to dopadlo tak, že poté, co došlo ke krátkému, leč intenzivnímu střetu mezi hroty a pařáty, kohout vytvořil bolestivou grimasu, dopadl zpět na zem a jeho agresivita byla na několik dlouhých desítek minut zapomenuta.
Posledním živočišným druhem, kterému budu své dnešní pojednání věnovat, byly husy. Ty k našemu dvorku patřily rovněž odjakživa, jak se lidově říká. Jejich výskyt začínal na jaře, kdy se v malé ohrádce batolily čtyři žluté opeřené koule, ze kterých měli vyrůst bílí vodní ptáci. O dva měsíce později už to byly husy se vším všudy. Přes den obývaly svůj výběh, přes noc odpočívaly v chlívku. Většinou.
Někdo z nás dětí jsem totiž vždycky během prázdnin měl za povinnost ráno husy vyexpedovat z chlívku do výběhu a následně z výběhu na potok. Potok tekl prakticky hned za plotem a úzkou pěšinou. Husy měly vymezený vodní prostor mezi dvěma lávkami a po několikaletém nácviku se mi podařilo vypracovat si metodiku, jak je ve vymezeném prostoru udržet. A odpoledne zahnat husy zpět z potoka do výběhu, případně večer do chlívku, když už venkovní teploty klesaly k nule.
A jednoho dne, vidím to jako před čtrnácti dny, jsem ráno vstal, posnídal, o dobré slovo se se zbytkem rodiny podělil a vyšel ven do krásného letního dne s prvotní myšlenkou vyhnat husy k potoku. Leč ouha. Husí ohrádka byla otevřená a i po velmi zevrubném průzkumu jsem musel konstatovat, že se uvnitř nenachází ani jedna husa. Branka vedoucí k potoku byla otevřená, což mi připadalo nelogické. Nicméně poté, co jsem brankou prošel, jsem mohl konstatovat, že husy se nacházejí stále na vodní hladině a stále ve vymezeném sektoru, kde pravděpodobně strávily i noc, neboť někdo (a mám takové podezření, že jsem to by zrovna já) je předchozího dne zapomněl z potoka zahnat zpět.
Husy ovšem fungovaly dokonale jako hlídací zvíře. Nepotřebovali jsme psa, když jsme měli husy. Stačilo, aby se na pěšině za naším plotem objevil chodec nebo chodkyně, a tito ptáci spustili mohutný řev, v němž nebylo slyšet vlastního slova. Řev ustal až poté, co chodci opustili husí zorný úhel. Díky tomu jsme měli dokonalý přehled o tom, kdy se na pěšině vyskytuje chodící osoba. Pokud šla daná osoba na návštěvu k nám a prošla brankou, husí řev přidal na intenzitě a některé z nich riskovaly nedomykavost hlasivek a definitivní ochraptění.
A pak nastal prosinec, kdy všechny husy (zpravidla šlo o 4 kusy) byly rituálně zavražděny a následně upečeny a proměněny ve velmi chutný oběd nebo večeři. Jejich peří pak sloužilo jako výplň do polštářů, na nichž jsem měl možnost spát do té doby, než se projevilo, že jsem alergik. O tom když tak taky až někdy jindy.
V pozdějších letech propadala babička na konci roku trudnomyslnosti. Po zabití poslední husy s povzdechem prohlásila: „Tak a to bylo naposledy, co jsem je měla. Už nemám sílu se o ně starat. Další husy už mít nebudu.“
Tento stav trval minimálně do té doby, než byla poslední husa snědena.  Většinou i několik prvních týdnů následujícího roku. Babička při vzpomínce na husy opakovala: „Kdepak, bylo to s nimi pěkné, ale starat se o to, děkuji, nechci.“ A my vnuci (vnučky nevyjímaje) jsme měli důvod k potměšilým úsměvům.
Někdy na přelomu února a března totiž babička přešla k postoji: „No, možná bych jedno nebo dvě housátka ještě zvládla. Ale mít je zase čtyři, to ne. Jedno nebo dvě možná. Ale víc ne.“
A nikoho nepřekvapí, že v květnu se opět v klícce batolila čtyři další housátka.
A tak zatímco sousedi bývali vybaveni kachnami, krůtami, prasaty a jinou drůbeží, pro mě jsou vzpomínky na dětství a ranou fázi dospívání spojeny právě s husami. O tom když tak… ale to už všichni víte.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Martin Irein | středa 27.10.2021 9:10 | karma článku: 14,57 | přečteno: 221x
  • Další články autora

Martin Irein

Podivno I

Mlha před námi visela jako divadelní opona. Působila dost nepatřičně. Všude okolo zářil letní den, jen v jednom místě se na šířku nějakých pěti set metrů tyčila zeď z mlhy.

14.5.2024 v 16:10 | Karma: 5,24 | Přečteno: 85x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Irein

Vsetínská dovolená

Na začátek května jsem naplánoval krátkou dovolenou. Celou dobu jsem detaily, které se této dovolené týkaly, úzkostlivě tajil, aby mi do toho utajení hodil vidle pan průvodčí. O tom dále.

13.5.2024 v 16:15 | Karma: 14,47 | Přečteno: 323x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Mince a strany

Jsou lidé, jako je proslulá teta Kateřina ze Saturnina, kteří se vyžívají v tom, že svou řeč prokládají příslovími a podobnými ustálenými rčeními.

22.4.2024 v 16:10 | Karma: 13,59 | Přečteno: 411x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Jsou chvíle, kdy mám jistotu, že psaní má smysl

Nejsem z těch autorů, kteří by nějak bažili po velké popularitě, a maturitní otázkou se stoprocentně nestanu. I tak mě dokáže potěšit, když se objeví někdo, kdo mě čte a kdo čte to, co jsem opravdu napsal.

15.4.2024 v 16:19 | Karma: 12,95 | Přečteno: 383x | Diskuse| Osobní

Martin Irein

Kam jedeš?

Život na sídlišti přináší řadu úsměvných zážitků, které by si nedokázal amatér vymyslet. Jako například, když mají sousedé upovídané dítě.

8.4.2024 v 16:16 | Karma: 18,70 | Přečteno: 464x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“

6. května 2024  12:46,  aktualizováno  7.5 9:13

Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...

Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá

11. května 2024

Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...

ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř

15. května 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...

Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze

15. května 2024

Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...

„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět

15. května 2024

Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...

Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech

14. května 2024  22:46

Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...

  • Počet článků 328
  • Celková karma 12,94
  • Průměrná čtenost 428x
Generální ředitel antikvariátu. Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální.

Seznam rubrik